Instruktoři leteckomodelářských kroužků mládeže bývají každoročně při zahájení činnosti kroužku postaveni před otázku: „Čím začít?“ Přestože plánků školních modelů byla již publikována řada, ne vždy vyhovují specifickým podmínkám jednotlivých klubů.
Vedení LMK Bytex Vratislavice nad Nisou proto před časem vyhlásilo mezi instruktory svých kroužků konkurs na model kluzáku kategorie A3 pro úplné začátečníky. Účastníci konkursu měli při návrhu modelu brát v úvahu především otázku dostupnosti materiálu, a pokud možno, také to, aby si i hůře postavený model zachoval slušné letové vlastnosti.
Jedním z úspěšných modelů, které vznikly na základě tohoto konkursu, je Švihák. Jeho velmi jednoduchá konstrukce dává záruku, že jej zdárně dokončí i úplný začátečník. Stavbu velmi usnadní a urychlí použití hotových překližkových žeber křídla i VOP, původně určených pro modely kategorie A1, které letecko-modelářským klubům dodává na objednávku LMK Liberec.
Švihák samozřejmě není špičkový soutěžní „super“ model, jak tomu nasvědčuje už jeho hmotnost, která podstatně převyšuje nejnižší povolenou mez. (O to konečně u školního kluzáku ani nejde). Má však přednosti, které ocení právě začátečník: Snadno se zalétává, je dostatečně stabilní v kluzu i při vleku na šňůře a je natolik robustní, aby snesl i tvrdší přistání a nárazy, jimž bude mladými modeláři při létání vystaven. Přitom jeho výkony jsou takové, že se uplatní i při soutěži. Konstrukce modelu i jeho letové vlastnosti byly prověřeny na řadě exemplářů, zhotovených členy kroužků při LMK Bytex Vratislavice nad Nisou, prakticky vždy s dobrými výsledky.

Modely kategorie A3 se vypouštějí z vlečné šňůry o délce 25 m. Vhodná je třípramenná čalounická nit o průměru asi 0,4 mm, plně však postačí i silonový vlasec o průměru 0,3 mm. Šňůru na konci opatříme závěsným očkem o průměru asi 15 mm, spájeným z ocelového drátu. Asi dvě stě milimetrů od závěsného očka navážeme na šňůru barevný praporek o ploše nejméně 2,5 dm2 a nejkratší straně 100 mm.

Při startech ze šňůry potřebujeme vždy pomocníka. Před každým startem nezapomeneme zapálit doutnák determalizátoru, který vkládáme pod gumovou nit přidržující zadní poutací kolík VOP k zadnímu poutacímu kolíku trupu. Předem máme pochopitelně odměřeno, jak rychle doutnák hoří.
Pro první starty odvineme ze šňůry jen asi deset až patnáct metrů. Pomocník zaklesne očko šňůry do háčku a na přihnutý konec háčku zavěsí táhlo směrovky, čímž ji přitáhne tak, aby byla seřízena na přímý let. Napneme vlečnou šňůru a pomocník zapálí doutnák determalizátoru. Pak dáme smluvené znamení (rukou), rozběhneme se a pomocník model vypustí šikmo vzhůru. Nesmí jej házet, jen pustit z ruky. Model vlečeme rovnoměrně, beze změn rychlosti, jen při zahájení vleku běžíme rychleji. Za vleku musíme stále sledovat, jak se model chová. Pokud utíká na stranu, zvolníme běh, a až se model srovná, znovu přidáme. Před příštím vlekem nepatrně vychýlíme směrovku proti straně, na niž model zatáčel. Pokud přihnutí směrovky nepomáhá, zkusíme posunout vlečný háček asi o 5 mm dopředu. Jestliže model při vleku kmitá ze strany na stranu, je háček příliš vpředu; posuneme jej směrem k těžišti. Před vypuštěním modelu ze šňůry zmírníme rychlost běhu a očko šňůry uvolníme pohybem ruky vzhůru a zpět. Padající očko šňůry sesmekne z háčku táhlo směrovky, která se vychýlí. Model musí po zhoupnutí přejít do kruhů.