Když jsem byl požádán, abych připravil pro Modelář plánek modelu Hit, byl jsem poněkud na rozpacích. Při stavbě je totiž použito několika dílů, které nejsou u nás běžně k dostání a takové modely v plánkové řadě Modeláře zatím nevycházely. Konkrétně jde o laminátovou trubku, tvořící zadní část trupu, časovač Seelig a akustickou houkačku. Po delším rozvažování jsem se však nakonec rozhodl připravit výkres modelu tak, jak ve skutečnosti vypadá. Je to totiž model, určený pro vyspělejší modeláře, kteří si jistě bez problémů přizpůsobí stavbu svým možnostem. Některá možná řešení naznačuji v popisu.
Model vznikl po mistrovství ČSSR 1980 v Hořících, které se létalo za silného větru. Rozhodl jsem se postavit si „A-dvojku“ s menší štíhlostí křídla, kompaktnější a tím i odolnější proti poškození při přistání za větru. Hned po zalétání na jaře následujícího roku se ukázalo, že tyto záměry byly v podstatě splněny. Model je velmi stabilní jak na šňůře, tak při letu. Klesavost se sice nepatrně zhoršila, tato vlastnost je však vyvážena možností získat větší výšku razantním „vystřelením“, které dovoluje mimořádně pevné křídlo.
Stavbu si podstatně ulehčíme a navíc zkvalitníme, zhotovíme-li si přípravek pro stavbu křídla. Námaha vynaložená navíc se rozhodně vyplatí, přípravek lze použít i pro stavbu dalších modelů. Předem si vybereme balzu o vhodné měrné hmotnosti a kvalitě a vybrousíme ji. O broušení balzy byla nedávno v Modeláři anketa. Sám používám k plné spokojenosti stojanovou vrtačku s brusným kotoučem. Jako polotovar používám prkénka o 0,5 až 1 mm tlustší, než je požadovaná konečná tloušťka. Dále vybereme a vybrousíme smrkové nebo borové lišty, které musí být rovné a s hustými léty, aby byla zaručena potřebná pevnost křídla.
Použitá lepidla jsou v popisu označena takto: Epoxy 1200 (E), acetonové lepidlo (A), Herkules (H). Výhodné je používat epoxidové lepidlo, protože se nestahuje a tudíž nedeformuje lepené díly. Když ho použijete méně, než si myslíte, že stačí k dokonalému spojení, je to právě dost – v opačném případě hrozí nárůst hmotnosti.

Křídlo. Šablona je zhotovena z rovné desky z laťovky o rozměrech asi 200 x 650, na kterou jsou v rozteči 40 přilepena (E) „žebra“ z tvrdé balzy tl. 5 až 7, jejichž horní strana má tvar spodního obrysu profilu. Celek je polepen (E) překližkou tl. 1. Vzhledem ke tvaru koncového profilu křídla lze na jediné šabloně postavit jak střední části, tak uši. Celé křídlo je potaženo tenkým Modelspanem. Na spodní části středů je po dvojím nalakování přežehlena fólie Monokote nebo podobná – potah je pak odolnější proti proražení. Ostatní části křídla jsou pak vylakovány napínacím nitrolakem do mírného lesku. Nakonec přilepíme lakem turbulátor z nitě o průměru 0,7 – v místě lomení je nit přerušena.
V trupu jsou vlastně všechny nestandardní části, o kterých je zmínka v úvodu. Je přirozené, že houkačka od belgického výrobce, která je v modelu použita, nemá na letové vlastnosti nejmenší vliv – pouze usnadňuje hledání modelu v obtížném terénu. Naprosto rovnocennou náhradou časovače Seelig je časovač ze sovětské fotospouště – ani jeho úprava není příliš náročná. Použijete-li časovač Graupner, budete se ovšem muset smířit s obtížnějším odjišťováním, ještě obtížnějším přidáním druhé funkce a asi i s menší spolehlivostí.
Vlečné zařízení. Princip použitého háčku je dobře znám. Oproti mým dříve publikovaným konstrukcím jsem tentokrát použil typ, který má otočný bod přímo nad závěsem vlečného lanka. Tento bod je možno posunout vzhledem k závěsu o několik milimetrů dopředu, nikoli ale dozadu. Dále jsem použil zařízení pro dodatečné vychýlení směrovky ovládané druhou funkcí časovače.