Dříve než jsem zhotovil tento model, prostudoval jsem veškeré dostupné články na téma vrtulník a zkusil jsem postavit některé typy vrtulníků. Zamítl jsem koncepci rotujícího samokřídla, která je sice výkonná, ale nepodobá se skutečnému vrtulníku. Pro vekou pracnost jsem upustil i od takového uspořádání, kdy motor rotuje uvnitř trupu (Piasykonik, Locust atp.) nebo alespoň uvnitř prstence (Parneli Schoenky) či je umístěn dokonce pod trupem (Mini-Copter, Schoenky, Horstenke).
Pirueta vychází z uspořádání západoněmeckého odborníka na modely vrtulníků, Ing. Bruna Horstenkeho. Model, poháněný původně motorem Cox 0,8 cm3 se žhavící svíčkou, jsem upravil jednak pro u nás dostupný motor
Jena 1 cm³, jednak pro nikoliv speciální materiál.
Protože nejsem modelářem vysloveně soutěžního typu, mohu se zmínit jen o jediném sportovním úspěchu Piruety. Je to první místo na soutěži vrtulníků 1965 v Kladně. Další trofeji je pamětní odznak ČSM, kterým mě dekorovali nadšení pionýři, když jsme jim jako příslušníci letecko-modelářského klubu v Mělníce předváděli modely. Pirueta prokázala spolehlivost i při této příležitosti: na místním hřišti startovala a dokázala přistávat v okruhu několika desítek metrů.
Přednosti Piruety: je malá a skladná (vejde se do krabice rozměrů 25 x x 12 x 30 cm); lze ji pohánět malým a laciným motorem; stavba není příliš náročná na čas ani finančně; je odolná a pěkné létá. Nedostatkem je snad to, že vrtulník nedovede plachtit ve vzestupných proudech – termice – takže neulétne!
Model Pirueta je možno doporučit každému, kdo si chce nenáročně zalétat na nevelkém místě a přitom s něčím neobvyklým.