Skutečné letadlo sloužící za předlohu tomuto modelu je víceúčelový jednomotorový celokovový hornoplošník s pevným klasickým podvozkem. Vznikl v roce 1963 modernizací staršího typu DHC-2 Beaver u kanadské firmy De Havilland Aircraft of Canada. Modernizace souvisela zejména s tím, že původní hvězdicový pístový motor byl nahrazen turbovrtulovou hnací jednotkou PT6A-6. Lehčí motor mohl být vysunut více dopředu, čímž se zvětšil i prostor pro cestující či náklad. Turbo-Beaver se používá k přepravě 9 až 11 osob nebo odpovídajícího nákladu, v zemědělské verzi unese 900 litrů chemikálií. Může být vybaven i plováky, případně     v Kanadě hodně používanou kombinací kola-lyže.
Pro modelové napodobení je toto letadlo výhodné zejména dlouhou přídí trupu a jednoduchými hranatými tvary. Pracnost makety v měřítku 1 : 20 v popisovaném provedení je asi 50 hodin. Výkres je nakreslen ve skutečné velikosti modelu, veškeré jinak neoznačené míry jsou v milimetrech.

Základem trupu jsou bočnice z lehké měkké balzy tloušťky 1. Horní i dolní stěna zadní části trupu jsou rovněž z balzy tl. 1, kterou jsme předem sbrousili směrem dozadu táhle na tloušťku 0,6. Z 10 mm tlusté lehké           a měkké balzy zhotovíme trojúhelníkové výztuhy trupu, které nalepíme zároveň s okrajem na spodní a vrchní části stěn trupu. Z pásků měkké balzy 1,5 x 3 lamelujeme do tvaru předek trupu před kabinou. Zasklení kabiny z celuloidové fólie tl. 0,3 zhotovíme podle papírové šablony a po přesném nalícování přilepíme.
Z měkké balzy tl. 10 vyřízneme a vypracujeme kapkovité kořenové části podvozku. Na nich jsou též přilepeny trubičky pro uchycení vzpěr křídla. Podvozkové nohy      z plné balzy tl. 7 vybrousíme do kapkovitého průřezu. Odnímací podvozek jednak usnadňuje transport modelu, jednak tlumí nárazy při přistání a čelí případnému vylomení z trupu.
Ocasní plochy vyřízneme z plné a měkké lehké balzy, vybroušené na tloušťku 0,6.
Křídlo stavíme běžným způsobem po polovinách. Žebra vybrousíme najednou v bloku mezi dvěma překližkovými šablonami.
Z překližky tl. 1 zhotovíme tři vrtulové listy. Tvarové shodnosti dosáhneme společným obroušením. Náročnější je přesné opracování listů do tvaru profilu typu hodně sníženého Clark-Y. Vybroušený vrtulový list zespodu navlhčíme a ohýbáme jej opatrně na svítící 100W žárovce do tvaru vrtule. Hotové listy nalakujeme bílým nitrolakem a vybrousíme do lesku.
Model zaklouzáváme v klidném ovzduší, nejlépe do trávy či sněhu, abychom zbytečně nepolámali listy vrtule nebo podvozek. Má klouzat plynule a bez houpání pod mírným úhlem k zemi a mírně doprava. Po dosažení uspokojivého kluzu pokračujeme v zalétávání již s pohonem gumovým svazkem.