První předchůdce tohoto modelu vznikl již v roce 1981, kdy jsem si pro různá předvádění a dětské dny navrhl a postavil menší model na motor 3,5 cm3. Překvapilo mě, jak tento vcelku malý model (rozpětí bylo jen 1 080 mm) poměrně dobře reagoval i v nejsložitějších akrobatických obratech, a na druhé straně, jak dobře překonával problémy přetažení při přistání. Již v průběhu příští zimy jsem proto postavil tento model v poněkud větším provedení na motor OS MAX 40 s cílem dát začínajícím akrobatům k dispozici vhodný model na motor Modela MVVS 6,5 GF, který je při nedostatku „desítek“ na našem trhu vlastně jediným možným východiskem. Dá se říci, že mi můj záměr podařil. Model potvrdil, že je vhodný jak pro soutěžní létání (absolvoval jsem s ním přebor ČSR 1982), tak pro mírně pokročilé začátečníky, a že tedy vlastně může dostat i označení školní, aniž by se tím nepřímo oznamovalo, že špičkových obratů akrobacie není schopen. Tento model jsem již nazval Presto. Dále popsaný model Presto 2 je jeho modifikací s cílem umožnit pomalejší létání, odpovídající požadavkům nové sestavy FAI.
Model Presto 2 je tedy proti svému předchůdci poněkud větší, díky větší ploše křídla a přibližně stejné hmotnosti létá s nižším plošným zatížením a prodloužený trup dále zvýšil podélnou stabilitu modelu. Motor MVVS 6,5 GF je vhodné vybavit rezonančním tlumičem, neboť jedině tak má model určitou rezervu ve stoupavých částech obratů. Bylo by asi zajímavé použít motor MVVS 6,5 GRR s rezonančním výfukem na hřbetu trupu. Překryt kabiny by pak musel být odstraněn a z modelu by se stal vyložený „soutěžák“ se značným přebytkem výkonu. Toto řešení jsem však nezkoušel (i když chuť jsem měl). Mám za to, že pro tento výkonnější motor by bylo vhodnější raději opět celý model o asi 10 % zvětšit anebo aspoň zvětšit rozpětí.
Model Presto 2 má velmi dobré letové vlastností a dokáže zaletět všechny akrobatické obraty, ale je díky svým rozměrům a použitému motoru stále jen určitou náhražkou „dospělého“ akrobatického modelu na motor 10 cm³. Čím je totiž model větší a těžší, tím se chová ve vzduchu klidněji, obraty jsou plynulejší, povlovnější a model se svým chováním více přibližuje skutečnému akrobatickému letadlu. Tento obecný fakt, či snad zákonitost, nelze vyvrátit a nedá se obejít, ale dá se vhodným konstrukčním řešením najít takový kompromis mezi rozměry, hmotností a tvary modelu, že i poměrně menší model se chová přijatelně.