Rozpětí | 930 mm |
Délka | 795 mm |
Hmotnost | 680 g |
Motor | 2,5 cm3 |
Konstrukce | Jaroslav Fara |
Jednou z nejlepších francouzských stíhaček za 2. světové války byla Dewoitine D 520. Byl to celokovový dolnoplošník se zatahovacím podvozkem o rozpětí 10,2 m, dosahující rychlosti 526 km/h. (Jeho technický popis a historii, která byla velmi pestrá, přinesl s plánkem 1:50 Modelář č. 1/1968 a Křídla vlasti č. 3/1964).
Jako vhodnou předlohu pro stavbu upoutané polomakety shledali D 520 i agilní modeláři z LMK Český Těšín. Po dohodě s konstruktérem během krátké doby měl R. Potok svůj model na startu. Podle A. Müllera, náčelníka tamního LMK, létá D 520 dobře souvrat, přemet i let na zádech. Citlivost je přiměřeně dobrá, start i let klidný. Pro model postačí i motor s poněkud menší výkonností. Porovnávací lety s dříve vydanými modely Airacobra, Mustang a Jak 9 prokázaly, že D 520 je podařený typ, který obohatil letadlový park modelářů z Českého Těšína. To je posudek nejpovolanějších – členů družstva mistrů republiky kategorie SUM za rok 1972 – a také důvod k vydání stavebního plánku modelu.
Model stavěný z balzy je nakreslen na plánku a popsán v následujícím hlavním návodu. Pro případnou stavbu z tuzemského materiálu je na plánu schématicky zakreslen bokorys trupu a v závěru hlavního popisu stavby jsou samostatně uvedeny nutné úpravy. Pro zájemce o prostorový trup je tenkou čarou doplněn půdorys trupu a několik hlavních řezů trupem.
Trup. Balzová prkénka slepíme na potřebnou šířku, překreslíme na ně z plánku obrysový tvar 1 a přesně vyřízneme. Do výřezu pro motor zalepíme hranoly 2 a z obou stran výztuhu 3 (výřez pro motor a palivovou nádrž je jen na pravé straně, levá je plná), na níž jsme zadní část zbrousili do klínu (směrem ke trupu).
Kabinu uděláme pro věrnější vzhled průhlednou s figurkou pilota uvnitř. V místě obou rámů zalepíme příčky k celuloidu tl. 2 mm a kabinu potáhneme celuloidem tl. 0,5 mm. Předtím její vnitřek nabarvíme.
Křídlo stavěné vcelku je do trupu zalepeno napevno. Při jeho stavbě dbáme na to, aby bylo souměrné, nezkroucené a odtoková hrana přímá. Nejprve připevníme žebra A až J. Řežeme vždy dvojici žeber současně podle křivítka, které pozorně přikládáme k obrysu. Dvě prkénka s nákresem (vystřihneme z plánu nebo pečlivě překreslíme na průhledný papír) zajistíme připínáčkem apod. tak, aby se při výrobě vzájemně neposunula.