Dále popsaný československý rádiem řízený model vrtulníku je po technické stránce jednoduchý, má dobré letové vlastnosti a poměrně vynikající stabilitu. Rozměry a hmotností se řadí k vrtulníkům střední velikostí (v porovnání s ostatními evropskými modely); je schopen létání i za velmi špatných povětrnostních podmínek.
Hlavní rotor je systému Hiller ve zjednodušené modelářské verzi, použité poprvé v roce 1973 Ing. Schlüterem na již legendárním modelu Huey Cobra. K ovládání modelu je třeba rádiová souprava pro čtyři serva, která ovládá cyklickou změnu úhlu náběhu listů hlavního rotoru, tah zadního vyrovnávacího rotoru (změnou úhlu náběhu listů) a přípusť motoru. Kolektivní ovládání listů hlavního rotoru je pro zjednodušení vypuštěno a je nahrazeno ovládáním změny otáček rotoru. Model je druhý v typové řadě; jeho předchůdce byl asi o pětinu větší, mechanické díly ovšem zůstaly shodné. Celkem bylo postaveno přes dvacet modelů; všechny byly letuschopné, dobře řiditelné, výborně stabilní, mají dlouhou životnost a jsou i značně nenáročné na údržbu během letové sezóny.
Vrtulník je svými vnějšími tvary volnou polomaketou čs. bitevního vrtulníku HC-4B, vyvíjeného ve VZLÚ Letňany v létech 1967 až 1971. Volba této předlohy se ukázala velmi výhodnou, protože laminátová skořepina trupu je vzhledem k úzkému průřezu sama o sobě natolik pevná a tuhá, že nevyžaduje žádné přepážky, výztuhy ani zvláštní konstrukce pro upevnění mechanických skupin.
Mechanická konstrukce je původní. Vznikla v létech 1974 až 1975 po řadě neúspěchů s napodobením továrních stavebnic zahraničních výrobců a je navržena tak, aby se dala zhotovit s co nejmenšími nároky na strojní vybavení. Několik kompromisů oproti ortodoxnímu strojařskému řešení nikterak není na závadu ani funkci, ani praktické životnosti modelu, zjednodušují však výrobu a údržbu.
Stavba modelu vrtulníku je z amatérského hlediska velice náročná a proto doporučujeme – pokud to podmínky dovolí – aby se zájemci o jeho zhotovení spojili a případně si vzájemně mezi sebe rozdělili práci na jednotlivých částech. Vždyť i přes poměrnou jednoduchost je pro výrobu mechanických dílů nutná vrtačka, soustruh a frézka; práce na několika kusech současně vyjde časově příznivěji. Také zhotovení modelu a formy pro laminování trupu je pro jednu či dvě skořepiny značně neefektivní. Navíc taková kooperace umožní postavit model vrtulníku i modelářům, kteří nemají přístup ke strojnímu vybavení, ale jsou zruční třeba v práci s laminátem. Již menšímu kolektivu se vyplatí zhotovit si některé přípravky: frézu na listy hlavního rotoru, přípravek na vyvrtání děr do spojovacích plechů, případně některé další.
Popsaný model je schopen zalétat celou národní sestavu kategorie RC Vr a v rukou zkušeného pilota i převážnou část nové akrobatické sestavy FAI s výjimkou autorotace, výkrutu a obratů, které část výkrutu obsahují.