V této podobě model vznikl v roce 1980, kdy jsem pocítil potřebu lehkého, jednoduchého větroně, který by létal v klidném ovzduší a byl vhodný pro rozlétávání. Po zkušenostech, které jsem získal s předcházejícími modely, jsem se rozhodl pro model dále popsaný. Prototyp prošel dalším vývojem, který jej ale podstatně nezměnil: Byl zúžen turbulátor na křídle a upraveno řízení; definitivní podoba je na výkrese. Model má na svém kontě řadu úspěchů na domácích soutěžích i na ME v roce 1981. Tam jsem model použil jako první a po jeho setkání s překážkou jsem jej nahradil druhým modelem stejné konstrukce, ale s větším rozpětím křídla. Za hlavní přednosti konstrukce pokládám jednoduchost stavby křídla, trupu a řízení, které dokáže postavit i méně zkušený modelář, začínající se zabývat kategorií F1E.
STAVBA nevyžaduje speciálního nářadí. Jen otvory v řízení je pro dodržení přesnosti nutné vrtat na stojanové vrtačce, která je ale dostupná snad v každé dílně. Všechny jinak neoznačené míry jsou v milimetrech.
Křídlo je nejnáročnější, a proto stavbu začneme právě jím. Nejprve vybereme kvalitní materiál: smrkové lišty, balzu na žebra a na náběžnou a odtokovou lištu. Na odtokovou lištu vybereme raději balzu zrcadélkového řezu, aby se nekroutila. Smrkové lišty musí být rovné a bez suků. Balzu na žebra vybereme raději trochu tvrdší. Z výkresu přeneseme na duralový plech tl. 1,5 obrys žebra K5, který vyřízneme a dopilujeme na přesný tvar –takto zhotovíme dvě šablony, do nichž vypilujeme přesné zářezy pro lišty hlavního a pomocného nosníku. Mezi šablony vkládáme polotovary žeber, srovnané do bloku, které pak opracujeme načisto. Nejlépe je žebra zhotovovat po 8 až 10 kusech. Z duralového plechu tl. 1,5 dále vyřízneme jazyk, pro který do šablon vyřízneme opatrně zářez. Překližková žebra K2 až K5 nejlépe zhotovujeme po dvou. Zářez pro spojovací jazyk nejprve vyřízneme lupenkovou pilkou a na přesný tvar dopilujeme jehlovým pilníkem.
Na desku přišpendlíme náběžnou a „falešnou“ odtokovou lištu a postupně vsadíme všechna žebra. Vložíme lišty hlavního nosníku, lištu pomocného nosníku a vše dobře zalepíme. Když máme vše hotovo, přistoupíme k přilepení odtokové lišty. Části křídla podložíme podle výkresu a obroušenou odtokovou lištu přilepíme epoxidem. Po vytvrzení lepidla obrousíme koncová žebra K6 do vzepětí podle výkresu a části polovin křídla v šabloně slepíme epoxidem. Křídlo pak vybrousíme, nalakujeme dvakrát řídkým nitrolakem a začistíme brusným papírem zrnitosti 320 až 400. Spodní část křídla potáhneme tlustým Modelspanem, horní část tenkým. Potahový papír lepíme na nalakovanou kostru vypínacím nitrolakem rozmíchaným s trochou Kanagomu. Potah by měl být už po přilepení téměř vypnutý. Lakujeme řídkým vypínacím nitrolakem a po každé vrstvě vložíme křídlo do šablony, kde je necháme vyschnout. Odtokovou lištu na vnějším konci ucha podkládáme, aby vznikl negativ 5 mm.
Řízení je nejdůležitější částí modelu – zde nejvíce záleží na přesnosti a vyváženosti. Na kýlovku použijeme lehkou balzu tl. 10. Na její horní část zhotovíme ložisko z bronzového drátu o průměru 0,6 a přilepíme překližku tl. 0,8. Do spodní části vyvrtáme otvor pro závit a zajišťovací kolík. Vše musí být v ose! Osa řízení musí být ve svislé rovině s osou trupu. Přilepíme díl z překližky tl. 2 a vše obrousíme do profilu. Zhotovíme víko řízení z organického skla nebo překližky tl. 3 a vyvrtáme otvory pro přichycení kýlovky. List řízení vyřízneme z balzy tl. 3, vlepíme hliníkovou trubku a bronzový drát, který zapadá do ozubeného kola na magnetu. List obrousíme do profilu a nalakujeme. Po dokončení jej vyvážíme. Řízení zkompletujeme a posazením na dózu řízení zkontrolujeme jeho funkci. Řízení musí jít zlehka a bez vůlí. Na prototypu bylo použito švýcarské řízení MAMO. Bez ztráty na výkonech lze použít i naše řízení z Jablonce.