Při návrhu modelů pro tento plánek přihlíželi autoři jednak k materiálovým možnostem zájemců, jednak k jejich stavebním možnostem. Výsledkem jsou modely (kromě makety SONDA), které lze zhotovit opravdu bez strojního vybavení, po domácku. Postačí k tomu jen zcela běžné nářadí a pomůcky: nůž nebo holicí čepelka, nůžky, pravítko, lupenková pilka, brusný papír a špendlíky.
Všechny modely jsou poháněny raketovými motory na tuhé palivo, značky ZVS o impulsu 5 Ns, které jsou k dostání v modelářských prodejnách. Pro všechny tři rakety jsou to motory se zpožděním 5 vt., označené ZVS 5-1, 2-5, model raketoplánu je poháněn motorem ZVS 5-1, 2-3 se zpožděním 3 vt. Pro zalétání raketoplánu je možné použít slabší motory ZVS 2,5-1, 2-3 o impulsu 2,5 Ns.
Základním materiálem pro zhotovení trupu rakety je papírová lepicí páska, nejlépe obyčejná hnědá s klihovým lepem, široká asi 20 mm. Trupovou trubku navineme z této lepicí pásky na dílu stanové tyče, který potřeme mýdlem (aby šla trubka lépe stáhnout). Nejprve zkontrolujeme průměr tyče, jež nám má posloužit jako trn; musí být 18 mm ±0,2 mm. První vrstvu lepicí pásky klademe na trn lepidlem navrch. Navineme několik volných závitů a srovnáme je tak, aby páska k sobě pouze doléhala, tzn. aby mezi závity nebyly mezery, ale také aby se okraje nepřekrývaly. Začátek vinutí přilepíme k trnu a dokončíme vinutí celé první vrstvy na potřebnou délku trubky (k čisté míře trupu přidáme na obou koncích 20 až 30 mm). Kouskem pásky přilepíme k trnu i druhý konec vinutí. Druhou vrstvu a další vineme již lepidlem dospodu, stejným způsobem a šikmo, ale vždy v opačném smyslu (mezery mezi závity se musí křížit).
Začneme tedy srovnáním prvních závitů a začátek pásky navlhčíme, což opakujeme vždy na kousku asi 15 až 20 cm dlouhém. Po navinutí navlhčeného kousku vždy hned pečlivě urovnáme závity, dokud se ještě docela nepřilepily. S výjimkou první je třeba každou další vrstvu opatrně a pravidelně utahovat. Po navinutí čtyř vrstev uřízneme nožem okraje trubky (s přídavkem asi 10 mm) a trubku necháme na trnu vyschnout, nejlépe přes noc. Po vyschnutí ořízneme nožem za otáčení trnu trubku přesně na potřebnou délku a opatrně ji stáhneme z trnu.
Hmatem zjistíme, zda všechny vrstvy lepicí pásky jsou navzájem slepeny. Jestliže jsme lepenku na některých místech navlhčili málo nebo zase až příliš, utvoří se tu tzv. bubliny a trubka je znatelně měkčí. Pokud objevíme takový kaz, nezbývá, než navinout trubku novou.
Zkontrolovanou dobrou trubku navlečeme znovu na trn a vybrousíme ji vně nejprve hrubým (asi č. 200) a pak jemným brusným papírem (č. 300 až 400) do hladka. Potom ji nalakujeme bezbarvým nitrolakem a po zaschnutí opět obrousíme. Tento postup opakujeme celkem třikrát.
Kdo má k dispozici soustruh nebo vrtačku KOMBI, může trubku brousit „strojově“. Z hranolku tvrdé balzy naraženého na vrták o průměru 8 mm vytočíme trn o vnitřním průměru trupové trubky. Tu na něj nasadíme, pravou rukou přidržujeme a spustíme vrtačku. Levou rukou pak brousíme trubku. Tímto postupem lze zhotovit i bez tmelení trup rakety s vynikajícím povrchem.