Model jsem navrhl v roce 1962 podle zkušeností a rad modelářů B. Patočky a Z. Havlína z Prahy, kteří se tenkrát věnovali rádiem řízeným modelům již několik let. Díky jim jsem začínal tam, kde oni už tehdy byli, a v tom taky vidím důležitý prvek pro modelářskou techniku: navazovat na zkušenosti a zdokonalovat, ale nevymýšlet něco, co již existuje!
Hehulín je nakreslen ve třech variantách, které se vyvinuly z užívání různě zkušenými modeláři  v našem klubu při Čs. aeroliniích v Ruzyni. Domnívám se, že právě tyto varianty – o nichž je dále řeč – činí model vhodným pro širší okruh zájemců.
Představy o nejvhodnějším jednopovelovém modelu má každý jiné a sotva lze prohlašovat, že jedině ten nebo onen typ je nejlepší. Je nesporné, že právě jednopovelový model nikdy nebude dokonalý, vždycky mu bude něco chybět. Ve světě je dnes takto řízený model spíše hračkou, podobné jako nejjednodušší elektrický vláček u nás. My jej ale považujeme ještě stále za skoro vrchol modelářské techniky, kolem které hodně diskutujeme a často i vzdycháme, jaké by to bylo, kdyby...
NA PLÁNKU je verze I naznačena tečkovaně, ve verzi II je plánek nakreslen plnými čarami a verze III je naznačena čárkovaně.
Ve všech třech verzích má model stejný úhel seřízení (křídlo-výškovka) a polohu těžiště.
První verze je určena začátečníkům v R/C modelech, kteří ovšem už mají zkušenosti s modely volné létajícími. V tomto případě je celý model z tuzemského materiálu, mimo kýlovou plochu se směrovkou. Má dvoukolový podvozek a trup je potažen  překližkou jen do poloviny  boků (na plánku tečkovaně) a potom až na zadní části, kde je umístěna výškovka. Křídlo a výškovka jsou obdélníkové, jejich žebra z 1mm  překližky jsou vylehčena.
Druhá verze, ve které je plán hlavně kreslen, je určena pro létání na soutěžích. Materiál je opět tuzemský, ale podvozek je tříkolový a boky trupu jsou potaženy celé překližkou tl. 0,8 mm.
U verze třetí – též  pro soutěže – je trup podobný jako u druhé, ale horní stěna od přepážky 4 a kýlová plocha jsou potaženy balzou tl. 1, 5 mm Křídlo a výškovka jsou pak běžného balzového provedení a mají koncové části lichoběžníkové (na plánku čárkovaně).

Konstrukce i stavba a také vzhled modelu jsou podřízeny účelnosti. Hehulín v kterékoliv ze tří verzí není model na výstavu, ale především pro létání. Konstrukce jednotlivých dílů byla ověřena na několika kusech, které stavěli různě zruční modeláři. Trup příhradové konstrukce lepíme z pevnostních důvodů zásadně celý lepidlem Epoxy 1200. Spodní stěna trupu je ve všech třech verzích potažena překližkou až za hlavní podvozek. Přes všechno včetně překližky jde pak ještě potah z monofilu nebo ze silonu. Vrchní stěna trupu je od přepážky 1 k přepážce 3 potažena překližkou a od přepážky 4  Modelspanem ve verzi I a II nebo balzou tl. 1,5 mm ve verzi III.
Křídlo zhotovené v celku je sice nepraktické pro transport, ale je méně o starost, že „se něco hnulo“. V balzovém provedení je vhodné umístit žebra asi 40 mm od sebe.
VOP je u verzí I a II z tuzemského materiálu. U verze III je použito běžné balzové konstrukce.
Motor o zdvihovém objemu válce 2,5 až 3,5 cm3 musí být dostatečně výkonný. Nejde o vysoké otáčky, ale o krouticí moment. Montáž v normální svislé poloze je nejvýhodnější pro co nejméně starosti s obsluhou.