Švýcarsko se ve světě proslavilo hlavně hodinkami, dobrým sýrem a spolehlivými bankami. Švýcaři však také dokážou vyrábět i špičková cvičná letadla. Hlavním dodavatelem švýcarského letectva je letecká továrna Pilatus Flugzeug­werke ve Stansu. Konstruktéři této firmy se nejvíce proslavili letouny P-2, které létaly i s našimi motory M-410, jež jsme do Švýcarska dodávali výměnou za léky, a P-3, určenými k základnímu výcviku vojenských pilotů. V polovině šedesátých let byl P-3 upraven pro turbovrtulový motor Pratt & Whitney PT6A-20 s výkonem sníženým na 404 kW a označen jako PC-7. Po nouzovém přistání prototypu HB-HON v roce 1966 však o PC-7 přestal být zájem a jeho další vývoj byl zastaven.
Palivová krize v sedmdesátých létech donutila mnohé malé státy zrevidovat zásadu dvoustupňového výcviku pilotů pouze na proudových strojích a přivedla je zpět k turbovrtulovým letounům. Upravený prototyp PC-7 vzlétl v květnu 1975 a dostal poznávací značku HB-HOZ. Veřejnosti byl představen na hannoverském veletrhu v roce 1976 a zároveň byla zahájena sériová výroba 35 kusů. Zájemci oceňovali vysokou životnost draku. Letouny PC-7 létají ve více než dvaceti zemích, ať už v cvičné, akrobatické či vojenské verzi.
Pilatus PC-7 Turbo Trainer je jednomotorový dvoumístný celokovový dolnoplošník s tříkolovým podvozkem, určený pro základní i pokračovací výcvik, případně i pro vojenské účely.
Technická data:
Rozpětí 10,4 m, délka 9,77 m, výška 3,21 m; plocha křídla 16,6 m2; prázdná hmotnost 1220 kg, maximální letová 2700 kg; maximální rychlost 500 km/h, manévrovací 340 km/h, pádová 118 km/h; bezpečnostní násobky +6 g, -3 g.

Model tohoto pěkně tvarovaného letounu jsem postavil asi před pěti léty na motor CO2 pro svého kamaráda – modeláře, jenž už více než třicet let žije ve Švýcarsku. Létal nezáludně a dosahoval časů kolem 60 s. Od kamaráda jsem potom ze Švýcarska dostal velmi podrobné podklady pro nakreslení plánku RC modelu s elektropohonem a hlavně podklady na různé barevné verze. Velmi slušné i přesné podklady na tento typ vyšly i u nás v Aero Revue 61/1997, Letectví a kosmonautice 3/1981 a 19/1999 a Modeláři 10/1985.
Model na CO2 jsem zvětšil do měřítka 1:9,7 pro pohon motorem Speed 400/7,2 V osazeným napřímo s vrtulí Graupner 6/3. Další výbavou prototypu je regulátor JES 012, přijímač Rex 4 a sedmi až osmičlánek NiCd nebo dva články Li-ion 1100 mAh a dvě serva Hitec HS-50 nebo HS-55. Kdo chce mít řízení živější, doplní model dalšími dvěma servy ovládajícími křidélka. Na pevném podkladu model předvádí velmi realistické vzlety, přistání i mezipřistání.
Trup má bočnice z měkké balzy spojené přepážkami, v zadní části pak rozpěrkami a polopřepážkami. Horní i spodní část trupu jsou plaňkovány balzovými pásky. Překryt kabiny je vylisováný z Durofolu.
Ocasní plochy s profilem rovné desky jsou slepeny z balzových lišt. Závěsy kormidel mohou být z Vliesu nebo z kvalitní izolepy.
Jednodílné křídlo je klasické konstrukce ze žeber a podélníků. Sestává ze střední části a dvou koncových. Všechna žebra a koncové oblouky jsou balzové. Pásnice hlavního nosníku mohou být ze smrku nebo z tvrdé balzy, pomocný nosník, náběžná i odtoková lišta jsou balzové. K trupu je křídlo upevněno dvěma bambusovými kolíky v náběžné hraně a plastovým šroubem M4 v odtokové části.
Nohy hlavního podvozku uložené v křídle i přední noha jsou z ocelového pružinového drátu o průměru 2, všechna tři kola mají průměr 45.
Potah křídla a ocasních ploch je z Vliesu, oblý trup polepíme raději tenkým Modelspanem. Barevné doplňky jsou vyříznuty z tenkého potahového papíru a na model přilakovány. Celek je lakován čirým napínacím nitrolakem.
Přijímač i baterie jsou v trupu na úložné desce upevněny suchým zipem, serva jsou přišroubována přes pryžové průchodky. Táhla ocasních kormidel z balzových lišt 4x4 jsou zakončena hliníkovým drátem o průměru 2 a mikrovidličkami. Pokud je model opatřen křidélky, jsou jejich serva uložena v křídle a páky jsou z hliníkového drátu.