LVyužívám ochoty redakce RC revue a uveřejňuji soutěžní model, o jehož stavební podklady mne žádali kolegové na soutěžích. I přesto, že je velmi jednoduchý a nejsou v něm použity žádné kompozitní materiály (kromě hotového laminátového trupu), dosahuje výborných výkonů, které mu kazí jen pilot, což jsem v tomto případě já. Také z toho důvodu jsem v sezoně 2009 obsadil „až“ 5. místo v celostátním žebříčku RCEJ.
Jméno modelu má svou historii. Byla to moje přezdívka v době, kdy jsme jezdili „vodu“, a kdo četl kultovní knížku od Zdeňka Šmída Proč bychom se netopili, tak bude hned vědět.
Navržená konstrukce splňuje veškeré požadavky na soutěžní model pro kategorii RCEJ (i RCEK). Křídlo má profily od profesora Marka Drely, je dostatečně tuhé a snese rychlé sestupy z termiky. Smysluplně lze s modelem létat do větru 8 m/s, dál už je to boj. Pro bodovaná přistání jsou k dispozici dlouhá křidélka jako brzdy při zachování ovladatelnosti v kritických fázích letu.
K příjemnému pocitu z létání a dobré viditelnosti do výškové hladiny cca 300 m přispívá i „svítivý“ potah z materiálu Icarex, který používají hlavně volňáskáři.
Stavební postup je jak pro variantu RCEJ (čtyřstovky), tak i pro RCEK (střídavé motory).

Laminátový trup je výrobek firmy Hořejší model pro jeho elektrovětroň Q 10.1. Žádné zásadní úpravy jsem nedělal. Za zmínku stojí jen uložení motýlkových ocasních ploch, které prodlužuje plošnou délku.
Křídlo v celku (pro úsporu hmotnosti) je klasické konstrukce, bez kompozitových komponent, stavěné v polystyrenové šabloně (to není nezbytně nutné). Profil jsem použil osvědčený od AG 35 (centroplán), AG 36 (lomení náběžné lišty) a AG 37 (koncové žebro střední části). Pro jeho dodržení nelze v nosové části použít potah papírem či fólií, proto je tato část potažena oboustranně balzou. Žebra jsou „interpolována“ mezi šablonami z překližky. Hlavní nosník tvoří dvě smrkové pásnice spojené balzovými stojinami. Náběžná lišta z tvrdé balzy tvoří s hlavním nosníkem a tuhým potahem náběžné části torzní skříň . Odtoková lišta křídla je z tvrdé balzy.
Křidélka jsou zavěšena na „bojových závěsech“ a přelepena izolepou nahoře i dole. Táhla ke křidélkům jsou z drátu o průměru 1,5 mm a jsou na nich vytvořena jednoduchá „elka“.
Křídlo je celé (i přes balzový potah) potažené Icarexem
Vzhledem k tomu, že použitý profil je poměrně citlivý na dodržení tvaru hlavně v nosové části, doporučil bych zkušenějším kolegům postavit křídlo s polystyrenovým jádrem a potáhnout ho balzou.
Motýlkové ocasní plochy mají profil rovné desky. Náběžná lišta je lamelovaná z pásků balzy. Obě poloviny ocasních ploch jsou slepeny ve špendlíkové šabloně, obroušeny a natupo slepeny k sobě. Pro zpevnění jsou do nich zalepeny dvě výztuhy z překližky. Potah může být stejně jako u křídla Icarexem.
Všechna serva v prototypu modelu jsou HS-45BB, ale mohou být jakákoliv jiná v této velikosti a hmotnosti.
Motorová přepážka z běžné obchodní sítě je ze sklolaminátu. Turbokužel o průměru 30 mm s roztečí listů na trámci 36 mm a s kleštinou o průměru 4 mm ve verzi RCEJ je od firmy Pohodalet. Pro RCEK použijeme turbokužel o průměru 30 mm, ale s trámcem, který má rozteč pro listy cca 40 mm, aby byl nejmenší průměr vrtule v souladu s pravidly.
Převodovka je od Ing. Hendrycha, typ PG 22. Je dimenzovaná na 300 W.
Regulátor použijeme jakýkoliv, pro RCEJ stačí 20A, pro RCEK 25–30A, s patřičně dimenzovaným obvodem BEC.
Pro kategorii RCEJ použijeme motor řady 400. V prototypu jsem použil neupravený Speed 400/4,8 V. V případě použití střídavého motoru je nutné vybírat z řady 2208 nebo 28-26. Pro bližší informace bych doporučil prostudovat Sportovní řád ČR na rok 2010, kde jsou uvedenyspecifikace motorů pro RCEK.
Pohonný akumulátor jsem použil Li-pol Hyperion VX G3 2S 1 600 mAh 2s1p od firmy Hořejší model. Lze pochopitelně použít jakoukoliv sestavu 2s1p s co nejnižším vnitřním odporem. Je zbytečné hledat nějaké super lehké provedení, protože nejmenší povolená hmotnost modelu RCEK je 500 g, což s baterií o kapacitě kolem 1500 mAh vyjde skoro přesně.
Přijímač v prototypu je 6kanálový Duplex, činné části antén jsou vyvedeny bokem z trupu Je možné samozřejmě použít i přijímače na klasických frekvencích 35 (40) MHz s tím, že anténu vyvedeme z trupu hned za křídlem a necháme ji volně vlát.