Před časem jsem našel na stránkách NASA (www.nasa.gov) video znázorňující futuristickou myšlenku letounu, který by v řídké atmosféře planety Mars klouzavým letem pravděpodobně snímkoval jeho povrch. Letoun by byl doslova poskládán v modulu podobnému krabici na klobouky, poté odhozen a rozložen do svého původního tvaru jako nějaká skládačka.
Tak se v mé hlavě zrodila myšlenka tento zajímavý letoun postavit. Samozřejmě že se ze žádné krabice nerozkládá, je to letoun v jednom kuse, přizpůsobený ke stavbě a provozování v našich pozemských podmínkách. Zvláštností tohoto letounu jsou ocasní plochy v uspořádání do obráceného V a dva nosníky ocasních ploch. Oproti „předloze“ se musely udělat podstatné změny, ale podmínkou, již jsem chtěl splnit, bylo co nejvěrnější zachování základních tvarů, jako je například půdorys letounu, ale hlavně dodržení koncepce ocasních ploch. Chtěl jsem prostě trochu nevšední model s dobrými letovými vlastnostmi, což se nakonec docela povedlo. Model bych zařadil do kategorie malých větroňů s pomocným motorem a dobrým kluzem.
Palubní vybavení je umístěno v trupové gondole, která končí za odtokovou hranou křídla a má v zadním konci zabudován motor v tlačném uspořádání.
Křídlo modelu je sestaveno ze tří částí – centroplánu a uší.
Model je řízen pouze mixovanými výchylkami ocasních ploch, bez křidélek. I tak je dost obratný a umí přemety o velmi malých poloměrech. Zkušený pilot zalétne i nějaký ten výkrut. Zalétat si s ním můžeme i jako s kluzákem s pomocným motorem nebo na svahu. Konstrukce modelu je převážně balzová, pouze přepážky trupu jsou z překližky.

Trupová gondola má čtyři přepážky z překližky tloušťky 1,5–2, bočnice a horní a spodní části jsou z balzy 2. Podélníky u motorové přepážky jsou smrkové, o průřezu 2 x 4. Dovnitř gondoly je vlepena balza 2, která slouží jako druhé dno a slouží pro rozmístění palubního vybavení. Podle potřeby lze ve spodní straně gondoly zhotovit schránku pro pohonnou baterii.

Nosníky ocasních ploch mají bočnice z balzy 2 a přepážky z balzy 3. Rozmístěné jsou podle výkresu.

Ocasní plochy s profilem rovné desky jsou slepeny z prkének a lišt z balzy 3. V místě spoje polovin je mezi ně pro zpevnění vlepen úhelník z balzy. U prototypu byl ještě použit ocelový ohnutý drát zalepený epoxidem do odtokové části.

Křídlo je klasické balzové konstrukce ze žeber a lišt. Pole u tří středových žeber jsou vylepena balzou 2. Všechna žebra jsou z balzy 2. Ještě před potažením křídla jsou do něj vlepeny oba nosníky ocasních ploch, stejně jako trupová gondola. Středová žebra křídla přesně zapadnou do vybrání v trupových přepážkách.

Model se potahuje až po sestavení, pouze ocasní plochy a uši křídla lze potáhnout samostatně. Originál byl potažen Solarfilmem. Použít lze i klasický potah, třeba Vlies nebo potahový papír, a vyzdobit jej barevnými doplňky.

Prototyp byl poháněn motorem AXI 2208/36 s vrtulí 8/4 a tříčlánkem Li-pol 1 100–1 600 mAh. Průměr vrtule je omezen roztečí nosníků ocasních ploch.

Ovládání modelu zabezpečují dvě serva HS-55 zabudovaná ve spodní části křídla, která prostřednictvím ocelových táhel v plastových trubkách nahánějí kormidla ocasních ploch. Výchylky postačují mezi 5 a 10°. Smysl výchylek pro řízení směru (levá-pravá) této varianty ocasních ploch je stejné jako u křidélek na křídle. Zatáčení doleva: levá polovina kormidla nahoru a pravá dolů. Doprava pak opačně. Přitažení je stejné jako u klasického uspořádání, obě poloviny nahoru, pro potlačení obě poloviny dolů.

Zálet modelu zahájíme zaklouzáním a poté zkusíme motorový let, pokud možno ne hned na plný plyn. Po vytrimování a seřízení motorového letu lze s modelem velmi svižně nastoupat nějaký ten metr a začít si zvykat na jeho vlastnosti.

Ti, kdo si tento model postaví, mi určitě dají za pravdu, že jde o model tvarově jiný, než je zvykem vídat na modelářských letištích, ale přesto s velmi dobrými letovými vlastnostmi.