Vychvalovat krásu kabinových motorových modelů ze třicátých let minulého století je doslova nošením dříví do lesa. Mezi největší krasavce zlatého věku patří model Flamingo (labuť) zkonstruovaný v roce 1937 americkým modelářem Rogerem Hammerem. Nešlo o žádného drobečka – Flamingo měl rozpětí 2 260 mm a poháněl jej spalovací motor Brown Junior o zdvihovém objemu 5,1 cm³. Výkres modelu byl publikován v časopisu Model Builder v roce 1938, což přispělo k jeho rozšíření, a motorový model Flamingo od té doby vznikl v mnoha exemplářích v různých velikostech a s různými pohony.
Elegantní tvary Flaminga se zalíbily mému kamarádovi Stanislavu Vávrovcovi, avšak původní model byl pro něj příliš velký. Proto jsem jeho výkres překreslil na rozpětí 1 600 mm a oproti předloze uskutečnil i několik dalších změn.

Trup. Vzhledem k neobvyklé konstrukci je postup stavby trupu také trochu jiný. Základem trupu je páteř, již sestavíme na půdorysu trupu na výkrese. Podélníky i příčky v místě budoucích přepážek má z lišt o průřezu 6 x 6 nařezaných z tvrdší balzy. Na páteři, stále položené na výkrese, pak sestavujeme horní část trupu z přepážek T3 a T4 sestavených ze smrkových lišt o průřezu 4 x 4. Pokračujeme přepážkami T5 až T8, jež jsou z balzových lišt o průřezu 6 x 6 a balzy téže tloušťky. V prostoru za křídlem má horní část trupu trojúhelníkový průřez, do vrcholu trojúhelníku je zapuštěna do tvaru vyříznutá lišta z balzy 2 x10; vlastní vrchol tvoří lišta z balzy tloušťky 5. Po zaschnutí páteř s horní částí trupu sejmeme z pracovní desky a vlepíme přepážku T2 z překližky tloušťky 3 a motorovou přepážku T1 z překližky tloušťky 4, samozřejmě za kontroly kolmosti. Trup dokončíme zkompletováním spodní části. Přechází z půlkruhového průřezu do mnohoúhelníkového v zadní části. V místech přepážek průřez zabezpečují polopřepážky z balzy tloušťky 2 vyříznuté do tvarů podle výkresu. Polopřepážky v podélné ose trupu spojuje podélník ze smrkové lišty o průřezu 4 x 4, dodržení tvaru potahu napomáhají dva tvarové podélníky ze smrkových lišt o průřezu 2x2. Tvarové podélníky ze stejných lišt jsou i na horní části trupu. Trup dokončíme polepením přední části překližkou tloušťky 1 (pole mezi přepážkami můžeme místo polepení překližkou vylepit balzou) a přilepením kýlu, vyříznutého z překližky tloušťky 3, pod zadní část. Do horní části trupu v místě uložení křídla vlepíme pásky z překližky tloušťky 4, jimiž budou procházet upevňovací šrouby křídla a budou v nich zalepeny jejich matice. Otvory pro ně zatím nevrtáme, vyvrtáme je až společně s křídlem. Křídlo je však možné k trupu připoutávat gumou, v tomto případě do bočnic trupu vlepíme překližkové výkližky pro bukové kolíky, přes něž bude gumovými oky křídlo připoutáno. Přední část trupu – od přepážky T1 dopředu – můžeme vybrousit z balzového hranolu, do nějž vydlabeme otvor pro motor a jeho lože, nebo můžeme zhotovit kopyto třeba z pěnového polystyrenu a kryt motoru laminovat či kašírovat z papíru.
Podvozek je naohýbán a spájen z ocelových drátů o průměru 3. Nohy se zasouvají do hranolů z tvrdého dřeva s předvrtanými otvory, zalepených do trupu v místě přepážek T2 a T3. U původního modelu byl podvozek odnímatelný, proti vysunutí byly nohy zajištěny gumovým okem uchyceným  za drátěné háčky připájené k podvozkovým nohám. U repliky je v tomto místě příčka z ocelového drátu.
Křídlo má dvojité vzepětí a je pro snadnější přepravu dělené. U repliky se k trupu připevňuje čtyřmi polyamidovými šrouby. Uši jsou se střední částí křída napevno spojeny. Vlastní spojení polovin křídla není do výkresu zakresleno a závisí na zvyklostech každého modeláře. Stanislav pro spojení zvolil uhlíkové kulatiny zasouvané do kovových trubek, zalepených do žeber křídla těsně u nosníků. Křídlo sestavujeme na výkrese po částech; uši ke středním částem přilepíme později a spoje nosníků z obou stran zpevníme příložkami vyřezanými z překližky tloušťky 3. Žebra křídla vyřízneme z balzy 2, tři středová žebra 1 z překližky téže tloušťky. Do příslušných žeber zhotovíme výřezy pro trubky spojovacích drátů nebo podle námi zvoleného jiného řešení spojení polovin křídla. Hlavní nosník tvoří jedna kvalitní smrková lišta s rovnými léty o průřezu 3 x 20, pomocný nosník je ze smrkové lišty o průřezu 3 x 10. Náběžná lišta je vyhoblována z balzy tloušťky 10, odtoková je do klínového průřezu vyhoblována z balzy 7 x 20. V místech uší ji můžeme několikrát podélně naříznout – usnadníme tak její ohýbání. Ke křídlu doplníme okrajové oblouky vybroušené z hranolů balzy a střed křídla polepíme překližkou tloušťky 1.
Pokud jsme zvolili pro upevnění křídla k trupu polyamidové šrouby, ještě před polepením střední části překližkou místa průchodu šroubů vylepíme hranoly balzy, jež opracujeme do tvaru profilu. Hotové sestavené křídlo pak přiložíme k trupu, přesně vyrovnáme a vyvrtáme otvory pro šrouby. V křídle je můžeme vypouzdřit tenkostěnnými trubkami.
Vodorovná i svislá ocasní plocha původního modelu mají symetrický profil. U Stanislavovy repliky jejich žebra tvořily pásky balzy tloušťky 2. Pro usnadnění stavby je však možné postavit ocasní plochy s profilem rovné desky nebo kombinovat oba způsoby. Na výkrese je nakreslena SOP s profilem rovné desky sestavená z přířezů z balzy tloušťky 5 a lišt nařezaných z balzy téže tloušťky. Vodorovná ocasní plocha má hlavní nosník ze smrku o průřezu 5 x 7 a náběžnou lištu i zakončení stabilizátoru z balzy tloušťky 5. Žebra tvoří pásky balzy o průřezu 2 x 5, zakončení VOP je vybroušeno z balzy tloušťky 7. Výškové kormidlo je dělené, poloviny jsou spojeny ocelovým drátem. Náběžná část je vybroušena z balzy tloušťky 7, odtoková je z balzy tloušťky 2, stejně jako lichoběžníková žebra.
Vzhledem k tomu, že jde o historický model, je vhodnější místo nažehlovací fólie model potáhnout papírem (Vliesem, Modelspanem atp.). Papírovým potahem se zároveň zpevní konstrukce modelu. Po vypnutí potahu vypínacím lakem lze model stříkat barevnými laky. Stanislav však zvolil pro historický letoun efektnější způsob zbarvení – model byl nejprve natřen dvěma vrstvami vypínacího nitrolaku a potom jednou vrstvou lesklého nitrolaku, do něhož byl přimíchán barevný inkoust, který je k dostání v modelářských prodejnách.
Repliku Flaminga pohání „zasloužilá vykopávka“ – motor se žhavicí svíčkou O. S. Max 25 o zdvihovém objemu 4 cm³. Motor Stanislav našel při úklidu dílny, kde v zapadlém koutě tiše odpočíval po řadu let. Po vyčištění motor opět spolehlivě pracuje. Samozřejmě lze použít jakýkoliv spalovací motor o podobném výkonu. Motor byl pro zjednodušení přišroubován na kovové lože připevněné k přepážce T1. Je však možné přední část trupu postavit podle původního modelu, kdy motorové lože tvořily hranoly z bukového dřeva procházející přepážkami T1 a T2 a vpředu doplněné tvarovanými balzovými bloky. Plastová palivová nádrž je u repliky umístěna za motorovou přepážkou.
RC vybavení může mít standardní rozměry, miniaturizace není potřeba. Jednotlivé části se snažíme rozmístit tak, abychom model nemuseli příliš dovažovat. Táhla ke kormidlům i přípusti motoru tvoří lanovody.
Replika modelu Flamingo má velmi příjemné letové vlastnosti a je vhodná i pro výuku létání. Model bez problémů vzlétá ze země a za letu vyniká velkou podélnou i stranovou stabilitou. Pádové vlastnosti jsou velmi dobré, pád je symetrický a do vývrtky se model i přes veškerou snahu nepodařilo dostat. Přestože je model stranově řízený pouze směrovkou, je jeho řiditelnost v tomto ohledu dostatečná.