Display all pictures

Avia L-60 Brigadýr (181)

260,00 Kč

Polomaketa čs. letadla na elektropohon, rozpětí 1590 mm, konstrukce Zdeněk Raška st.

Product code : PL181RCR

Popis

Rozpětí	1590 mm
Délka	972 mm
Hmotnost	1233 g
Plošné zatížení	30,8 g/dm²
Nosná plocha	40 dm²
Konstrukce	Zdeněk Raška st.

Po válce u nás byly při plnění mnohých úkolů používány letouny Fi 156 Storch. Brzo však začaly dosluhovat, proto v roce 1952 začala skupina kolem konstruktéra Ondřeje Němce v závodě Aero Vysočany vyvíjet nový letoun s tím, že prototyp postaví v továrně Avia v Chocni. Ondřej Němec se dokončení konstrukčních prací nedočkal, neboť v roce 1953 tragicky zahynul. Konstrukční práce pak byly dokončeny skupinou Ing. Zdeňka Rubliče ve VZLÚ v Praze-Letňanech. První prototyp pilotovaný Alfonzem Koblížkem poprvé vzlétl z choceňského letiště v dubnu 1955. Po přistání nadšený pilot oznámil konstruktéru Rubličovi: „Krásně nám to létá!“. Sériová výroba se rozeběhla o rok později a do roku 1958, kdy byla ukončena, z výrobní linky sjelo 273 strojů. V roce 1957 byl vyroben prototyp verze L-160, k jeho sériové výrobě však nedošlo. Více než polovina vyrobených letounů byla dodána především do států bývalé Varšavské smlouvy, ale dostaly se i do Západního Německa, Rakouska, Švýcarska či exotických zemí – Argentiny, Kuby, Sírie či Srí Lanky.
L-60 Brigadýr byl jednomotorový čtyřmístný hornoplošník celokovové konstrukce s pevným dvoukolovým podvozkem a ostruhou s kolem. Trup s bohatě prosklenou kabinou byl stavěný jako skořepina z duralu a oceli. Za kabinou byl snížený pro zlepšení výhledu. Pilotní sedadla byla umístěna vedle sebe, za nimi mohla být umístěna další dvě sedadla nebo nádrž na chemikálie pro zemědělské úlohy. Existovala i sanitní verze, u níž bylo vyjmu- to jedno pilotní sedadlo a jeho místo nahradily dvoje nosítka nad sebou; za pilotním sedadlem bylo sedátko pro ošetřovatele.
V zadní části trup přecházel do kýlové plochy s duralovým směrovým kormidlem potaženým plátnem. Vodorovná ocasní plocha byla rovněž celokovová, stabilizátor měl potah duralový, kormidlo plátěný.
Křídlo s profilem NACA 4412 bylo celokovové, v zadní části byla kovová, plátnem potažená křidélka a vztlakové klapky. Po celé délce náběžné hrany byl pevný slot zlepšující vlastnosti letounu při nízkých rychlostech. Křídlo bylo k trupu podepřeno mohutnou profilovanou vzpěrou o tvaru písmene V.
Robustní podvozek umožňoval provoz na neupraveném terénu. Byl olejopneumaticky odpružen, nízkotlaké pmeumatiky hlavního podvozku měly rozměry 500 x 180, kolo řiditelné ostruhy mělo pneumatiku o rozměrech 260 x 85.
Letoun poháněl plochý vzduchem chlazený šestiválcový motor M-208B o výkonu 162 kW s dvoulistou duralovou stavitelnou vrtulí, jejíž střed kryl mohutný kužel. Palivové nádrže o celkovém objemu 200 l byly uloženy v křídle.
Hlavní technické údaje letounu: Rozpětí 13,96 m; délka 8,80 m; nosná plocha 24,3 m2, prázdná hmotnost 912 kg; maximální vzletová 1560 kg; minimální rychlost 51 km/h; cestovní rychlost 175 km/h; maximální rychlost 193 km/h; dostup 4 500 m; dolet 720 km.
Další informace o letounu naleznete v Leteckém modeláři 6/1955, Křídlech Vlasti 10/1955 či v Model hobby magazínu 1/1998.
V roce 1973 jsem měl model Brigadýra poprvé postaven, tehdy to byla minimaketa v měřítku 1 : 20 na gumový pohon. Skvěle létala, takže jsem s ní dvakrát zvítězil na soutěžích. Na jednu z nich, pořádanou LMK Frenštát p. Radhoštěm, mám docela zvláštní vzpomínku:
Minimaketářské soutěže jsme pořádali třikrát do roka a květnovou vždy doprovázely problémy s místem konání, kdy jsem se musel vždy vypravit za agronomem místního JZD, aby mi řekl, kterou louku posekali a kdeže tedy můžeme létat. V onen rok to bylo v prostoru Trojanovic nedaleko úpatí Radhoště, kde na nás z vrcholu ztrácejícího se v ranním oparu vykukovala pozlacená kopule kapličky. Vypadalo to na pěkný den s příslibem klidného, snad i termického počasí. Makety jsme předem obodovali ve frenštátském kulturním domě, kde jsme tehdy měli i svou dílnu, a kluci si na louce před soutěží zkoušeli správné seřízení svých modelů. Můj Brigadýr byl tehdy zbrusu nový, opatřený i maketou práškovacího zařízení, a při bodování jsem za něj utržil docela slušnou porci bodů. Chtěl jsem proto hodně bodů dostat i za lety. Létaly se dva starty ze země či startovní desky a dva starty z ruky. Horší z obou se škrtaly. Z desky jsem zaletěl slušně, takže jsem dával pozor před vypuštěním modelu z ruky, pečlivě sledoval počasí a čekal na vhodný okamžik. Když přišel, model jsem vypustil a Brigadýr v prohřátém vzduchu vystoupal do výšky snad 120 m. Upaloval jsem za ním, abych jej neztratil, protože minimakety nebývají vybavené žádným determalizátorem. Model se však stále držel ve stejné výšce. Běžel jsem už přes deset minut a model se začal blížit ke smrkovému lesu se stromy vysokými snad 20 metrů. Zastavil jsem se a sledoval, kam model zapadne. Pak jsem určil orientační body a vyrazil do vzrostlého lesa. Z prohledávání vršků beskydských velikánů mě už bolelo za krkem, ale model stále nikde. Už jsem to chtěl vzdát a v tu chvíli jsem zahlédl na vršku jednoho stromu něco červeného, co do lesa nepatří. Brigadýra jsem tedy našel, ale co teď? Strom jsem ve výši paží ani neobjal, jak byl mohutný. Kousek od stromu se lesem mezi kameny proplétal potůček Radhoštnica, vytahal jsem z něj tedy několik větších kamenů a naskládal je pod strom, abych se dostal trochu výše a kmen stromu objal. S vypětím všech sil jsem jen v kraťasech a tričku vyšplhal do výšky osm až devět metrů k prvním větvím. Na nich jsem si musel trochu odpočinout a promyslet další postup. Nakonec jsem vylezl až na vršek stromu, kde si hověl Brigadýr. S modelem v ruce jsem opatrně šplhal dolů, ale až na zem to nešlo – zbývala část bez větví. Model jsem roztočil a naplocho hodil ze stromu, naštěstí to odnesla jen nírně naražená náběžka. Horší to bylo se mnou. Sice se říká, že dolů to jde lépe než nahoru, ale ukázalo se, že to nemusí být vždy pravda. Opatrně jsem se spouštěl po kmeni, ale po pár metrech se mi z kraťašů vykasalo triko, jak jsem se tlačil ke kmeni stromu, a síly mi začaly kvapem ubývat. Najednou mi ruce povolily a já sjel po kmenu smrku jako hasič po tyči, jen to více drhlo. V prvním okamžiku jsem byl rád, že jsem na pevné zemi, ale když jsem si prohlížel své břicho a hruď, vypadal jsem jako Koala, když shazuje srst – navíc vše sedřeno do krve. Lepší to nebylo ani s vnitřní stranou stehen a rukou. Naštěstí zde byl potůček, v jehož chladivé vodě jsem si rány alespoň trochu omyl. Než jsem ale došel zpět na startoviště, měl jsem triko zepředu celé zkrvavené a i svou chůzí a celkovým vzezřením přitahoval nemalou pozornost modelářů. Nedaly se přeslechnou poznámky, zdali mě nepřepadl medvěd či Rusové z nedalekého skladu střeliva. Ten den jsem už nelétal a následující týden se mazal mastičkami všeho druhu, že jsem byl cítit jako apatykář.
Lepší nápad měl Frantík Ziedler, když mu model přistál na vysoké olši u potoka. Jako správný lesák s sebou vozil motorovou pilu a protože nechtěl dopadnout jako já při šplhání na strom, jal se strom s modelem kácet. Když se strom poroučel k zemi, závan větru přenesl model na strom sousední. Frantíkovi proto nezbývalo než pokácet i ten. Největší radost z toho měl děda z nedaleké chalupy, který měl topení na půl zimy, a ochotně Frantíka dřeva z pokácených stromů zbavil. Frantík totiž bydlel v paneláku a co by tam s takovou spoustou dřeva dělal.Ale to jsem jen trochu odbočil a zavzpomínal na zlatou éru modelaření.
Později, v roce 1988, jsem do původního modelu zabudoval motor na CO2 Modela a Brigadýr se stal mou první maketou s tímto pohonem. Dokonce jsem se s ním vypravil na krajský přebor a mezi čistě soutěžními účelovými modely skončil druhý. Mám jej dodnes, odpočívá mezi odloženými modely, když se s ním učili létat dcera, oba synové i řada kluků z modelářských kroužků. Vzpomínkou na tyto doby jsou již jen zažloutlé fotografie s Brigadýrem v rukou nejmladšího syna Zdeňka.
Plánek, který dnes čtenářům RC revue předkládám, představuje RC polomaketu poháněnou elektromotorem. Oproti původní minimaketě má již zapracovány detaily podle sériově vyráběných strojů. Tento Brigadýr padl do oka příteli mé vnučky Evy Honzovi Kaňákovi, který se o modelařinu začal zajímat asi před dvěma roky. Postavil už řadu polomaket na gumový pohon, soutěžní modely kategorie F1G či RC elektrolet. Do Brigadýra se pustil s vervou a chutí. Model má ovládány směrovku, výškovku, křidélka a otáčky motoru. Výbavu Honzova modelu tvoří elektromotor AXI 2820/10 s vrtulí 10/7, regulátor Master 18P, tříčlánek Li-ion 1300 mAh, přijímač Duplex 6 a čtyři serva HXT 900.

Model je klasické konstrukce, má dělené křídlo, jehož poloviny jsou spojeny skrz trup procházejícími dráty o průměru 3, a odnímatelnou VOP připevněnou polyamidovým šroubem M4 x 25.
Trup je stavěn podobně jako u minimaket 1 : 20 či na CO2 z polovin rozdělených v podélné ose. Jeho základem je páteř sestavená ze smrkových lišt 2x8 a boční podélníky ze stejných lišt. Přepážky a polopřepážky jsou z balzy a překližky 2, pouze motorová je z překližky 5 a tři tvořící kryt motoru jsou z balzy 10.
Trup začneme sestavovat na výkrese položeném na rovné pracovní desce a chráněném čirou plastovou fólií. Přišpendlíme k němu obrysové smrkové lišty 2 x 8 tvořící páteř, vzájemně je slepíme a mezi ně postupně za kontroly kolmosti vlepujeme polopřepážky 6 až 18. Jsou z balzy 2 kromě přepážek 8, 9 a 10, jež jsou z překližky téže tloušťky. K přepážkám 8 a 9 přilepíme kořenové žebro křídla z překližky 3. Po zaschnutí do polopřepážek vlepíme boční podélník slepený z dílů ze smrku 2 x 8. Po důkladném zaschnutí lepidla, nejlépe druhý den, můžeme začít plaňkovat trup bal- zou 2 a vytvořit tak jeho tuhý potah. Nejdříve lepíme širší pásky kolem podélníků, nakonec lepíme úzké pásky o průřezu asi 2 x 5. Pásky balzy lepíme střídavě: nahoru, dolů a na střed, abychom zamezili zkroucení trupu nerovnoměrným pnutím. Během schnutí lepidla pásky balzy jistíme špendlíky. Po důkladném zaschnutí polovinu trupu sejmeme z pracovní desky a již v ruce dolepíme přepážku 5 z překližky 2, druhé poloviny polopřepážek 6 až 18 a do zářezů vlepíme boční podélník. Do bukového hranolu 10 x 10 souose z obou čel vyvrtáme otvory o průměru 2 do hloubky 40 a hranol podle výkresu přilepíme k přepážce 8. Tvoří lože podvozku. Do trupu vlepíme i desku z balzy 2 x 50 x 320 pro uložení RC vybavení. Použijeme na ni tvrdou balzu, polepíme ji potahovým papírem a 3x lakujeme nitrolakem. Serva ovládající kormidla jsou umístěna v zadní části trupu a jsou přišroubována k páskům překližky 1,5 vlepeným do trupu. Do zadní části trupu rovněž vlepíme lože ostruhy z překližky 2; nohu ostruhy sestavíme z dílů z překližky 1,5, balzy 8 a ocelového drátu podle výkresu. Nakonec dolepíme šikmou přepážku 11 a můžeme oplaňkovat trup i z druhé strany. Do prostoru kabiny vlepíme rozpěrky 21 a 22 z balzy 5 a 23 z balzy 7, na niž nalepíme lištu z balzy 10. Prostor kabiny olemujeme lištami 2 x 3, 2 x 5 a 3 x 3 a dolepíme dno kabiny z balzy 2 s léty napříč. Zakončení trupu slepíme ze čtyř dílů balzy 10 a přilepíme k přepážce 18. Pro upevnění VOP plastovým šroubem M4x25 do trupu vlepíme podle výkresu destičky z balzy a překližky 3, zespodu doplníme výztuhu z balzy 10 a trup uzavřeme dílem 19 z balzy 2. Podle přepážky 5 zařízneme všechny podélníky i pásky potahu a čelo zabrousíme. Z balzy 10 vyřízneme díly 2, 3 a 4 tvořící kryt motoru, slepíme je a vybrousíme vnitřní prostor pro motor. Pak k nim přilepíme motorovou přepážku 1 z překližky 5 s předem vyvrtanými otvory pro chlazení i upevnění motoru a celek nahrubo opracujeme. Pak jej přilepíme k přepážce 5 a načisto vytvarujeme celou přední část trupu.
Nohy hlavního podvozku ohneme z ocelového drátu o průměru 2 a jejich výztuhy z drátu o průmě- ru 1. Vše spájíme cínem a doplníme kapotáží z balzy 5. Kola použime lehká mechová o průměru 60 mm, na hřídelích je zajistíme pojistnými kroužky 2/7. Každá polovina podvozku je z trupu odnímatelná, nohy jsou zasunuty do otvorů v bukovém hranolu zalepeném v trupu. Proti vysunutí jsou zajištěny zasunutím spodních vzpěr podvozku do elektrikářské svorky vlepené ke spodní straně trupu, v níž jsou přišroubovány.
Hotový trup pečlivě vybrousíme, nalakujeme a znovu přebrousíme. Do pilotního prostoru vlepíme palubní desku okopírovanou z výkresu a čirou fólií 0,4 zasklíme okna kabiny. Trup pak polepíme tenkým Modelspanem pro větší pevnost.
Celobalzová svislá ocasní plocha má symetrický profil NACA 0008 a je sestavená z žeber a lišt. Spodní žebro je z balzy 5, zbývající jsou z balzy 1,5. Zhotovíme je rašplovou interpolací mezi překližkovými šablonami krajních žeber. Náběžná lišta je z balzy 5 x 6, pásnice nosníku mají průřez 2 x 3 a zakončení kýlovky je z balzy 5 x 10. Stejný rozměr má i náběžná část směrovky, odtoková lišta je vybroušena z balzy 3 x 10. Okrajový oblouk a spodní zakončení směrovky jsou z balzy 10. SOP slepíme na rovné desce, přičemž žebra podložíme podložkami 3 x 8, aby byla v rovině, a doplníme rohové výztuhy a stojiny podle výkresu. Slepený díl pečlivě vybrousíme, k přední části přilepíme klín z balzy 3 tvořící přechod do trupu. Styčné plochy kýlovky a směrovky sbrousíme do úkosu a kormidlo zavěsíme na pásek Vliesu s léty napříč. Páku z překližky 1,5 vlepíme až do hotového modelu.
Vodorovná ocasní plocha je odnímatelná – jazykem v přední části se zasouvá do výřezu v trupové přepážce 16 a vzadu je připevněna polyamidovým šroubem. Všechna žebra jsou z balzy 1,5, zhotovená stejně jakou u SOP rašplovou interpolací. Zvlášť zhotovíme žebra pro jednu a druhou polovinu. Náběžná lišta má průřez 5 x 6, pásnice nosníku z balzy 2 x 3 jsou spojeny stojinou z balzy 1,5. Zakončení stabilizátoru a náběžná část výškovky jsou z balzy 5 x 10, odtoková lišta je do klínu sbroušena z balzy 3 x 10. Protože má VOP profil s rovnou spodní stranou, jde snadno z připravených dílů slepit na rovné pracovní desce. Po slepení základní kostry do přední části vlepíme jazyk z překližky 1,5, jenž shora zakryjeme balzou 10. Do zadní střední části stabilizátoru vlepíme hranol z balzy 7, jímž bude procházet šroub držící VOP, a shora jej zpevníme výkližkem z překližky 1. Střed VOP vylepíme balzou 2 s léty napříč a podle výkresu dolepíme všechny rohové výztuhy a okrajové oblouky z balzy 10x15. Slepenou VOP pečlivě vybrousíme; závěs výškovky tvoří pásek Vliesu s léty napříč. Páku z překližky 1,5 vlepíme až do hotového modelu.
Křídlo má pro větší pevnost v přední části torzní skříň. Středová žebra A vyřízneme z překližky 3, žebra B z překližky 2. Žebra C a D jsou z balzy 1,5, žebro E je z bal- zy 7. Náběžná lišta je vybroušena z balzy 5 x 11, hlavní i pomocný nosník mají pásnice z tvrdé balzy 2 x 3 spojené stojinami z balzy 1,5 s léty napříč. Odtoková lišta je do klínu shoblována z balzy 5 x 15 a jsou do ní vypilovány zářezy pro žebra. Lišty oddělující křidélka od křídla jsou z balzy 5 x 16, okrajová žebra křidélek jsou z balzy 5. Koncové oblouky křídla jsou slepené ze dvou vrstev balzy 10, nahrubo opracovány a přilepeny ke křídlu. Křídlo sestavujeme po polovinách přímo na výkrese chráněném čirou fólií, během stavby zalepíme i hranoly z balzy 10 do míst průchodu spojovacích drátů, lože serv křidélek, rohové výztuhy a střed křídla vylepíme balzou 2. Po sejmutí z desky křídlo pečlivě vybrousíme, v místě uložení serv přilepíme dorazy jejich krytů a připravíme si i vlastní kryty. Otvory pro průchod táhel však v nich vyřízneme až po montáži serv. V místě ukotvení vzpěr do křídla zespodu vlepíme výztuhu z balzy 7 x 10 a k ní přilepíme trubičky o světlosti 1 pro zasunutí drátěného kování vzpěr. Vzpěry slepíme z balzových lišt 3 x 8 předem vybroušených do kapkovitého profilu. Kování vzpěr naohýbáme z ocelového drátu o průměru 1, vlepíme do lišt a spoje zpevníme přelepením pásky papíru. Vzpěry nejsou funkční – jsou jen maketovým doplňkem.
Nakonec z ocelového drátu o průměru 3 naohýbáme spojovací dráty křídla a model zkušebně sestavíme. Případné nedostatky hned opravíme, zkontrolujeme rovněž souměrnost modelu, velikost vzepětí atp.
Pečlivě vybroušenou kostru nalakuje zředěným nitrolakem a přebrousíme. V případě potřeby celý postup opakujeme. Všechny vodiče k servům natáhneme ještě před potažením, pak by to již nebylo možné. Křídlo a ocasní plochy potáhneme Vliesem; trup již máme polepen tenkým Modelspanem. Vlies vypneme proudem teplého vzduchu z vysoušeče vlasů a 3x lakujeme nitrolakem. Zbarvení řešímě buď přilakovanými barevnými potahovými papíry, nebo nástřikem autoemaily ve spreji. Nakonec doplníme imatrikulační značky a další motivy podle předlohy.
Do polovin křídla a zadní části trupu přišroubujeme serva a drátěnými táhly je spojíme s příslušnými kormidly, respektive překližkovými pákami, jež jsme do nich zalepili. Do krytů serv křidélek podle táhel vyřízneme otvory a kryty lehce připevníme lepidlem ke křídlu tak, aby je bylo možné v případě potřeby odlepit. Zespodu v tuhém potahu trupu opatrně čepelkou vyřízneme montážní otvory, jež po dokončení instalace zakryjeme a zalepíme. Stačí jen v rozích, pro případ výměny vybavení. Hlavním přístupovým otvorem jsou dvířka v boku trupu pod kabinou. Na horní straně jsou zavěšena na pásku Vliesu, dole je zajišťují dva magnety o průměru 5 zalepené v rozích. Motor na kabelech vnitřkem trupu spustíme k přepáž- ce 1 a přišroubujeme jej šrouby M3 x 12. Za motor suchým zipem k desce v trupu připevníme regulátor, přijímač je upevněn stejným způsobem v zadní části desky. Vypínač RC soupravy přišroubujeme k boku trupu. Pohonná baterie je umístěna na desce v trupu mezi regulátorem a přijímačem, kde je dost místa pro její posunování při vyvažování modelu. Po vyvážení modelu její polohu označíme nebo do trupu vlepíme zarážku a baterii proti pohybu zajistíme suchým zipem.
Před prvním letem zkontrolujeme, zda odpovídá poloha těžiště modelu údaji na výkrese, model není zkroucený a zda všechny funkce RC soupravy a pohonu pracují jak mají. Pokud je vše v pořádku, můžeme model s motorem pracujícím na plný výkon poprvé vypustit.

Plánky>Plánky RC revue>Avia L-60 Brigadýr (181)

Avia L-60 Brigadýr (181)

Popis

Related Products