V našem časopise vyšla řada výkresů historických modelů, ovšem argentinský je pro nás poměrně exotický. Líbivý motorový model zkonstruoval v roce 1948 Antonio Arria a jméno San José mu dal na počest latinskoamerického osvoboditele Dona José de San Martína. Model byl samozřejmě volně létající a poháněl jej americký benzinový dvoudobý motor Super Cyclone o zdvihovém objemu 10 cm3 opatřený vrtulí 14/6. Hmotnost 1 510 g při ploše křídla 53,38 dm2 opatřeného profilem Da-   vis 5 dávala nízké plošné zatížení 28,29 g/dm2 a tím i dobré letové vlastnosti a výkony. Prototyp modelu byl v roce 1948 celý červený.
Náš přední znalec historie leteckého modelářství, Jaromír Pipek ze Svitav, odhalil u modelu, respektive v článcích o něm, nesrovnalost. Všude se píše, že model poháněl motor Super Cyclone, ale na původním výkresu je nakreslen motor Anderson Spitfire .60 slovutného konstruktéra Mela Andersona.
Elegantní tvary modelu mne okamžitě zaujaly a rozhodl jsem se proto postavit jeho repliku. Model jsem upravil pro řízení rádiem, snažil jsem      se však o co nejmé-      ně změn vyplývajících z řízených kormidel oproti původnímu modelu. Výkres dnešní RC varianty podle mých podkladů zpracoval Ing. P. Ingl.
Konstrukce modelu je převážně balzová a snad by jej zvládl postavit i středně zkušený stavitel, ale pravděpodobně ne začátečník. Pro model sloužící pro běžné rekreační létání by byla skvělá vyfrézovaná nebo laserem vypálená žebra křídla a trupové přepážky z třímilimetrové topolové překližky, snad se toho někdo ujme.

Nejprve si vyřežeme a připravíme veškeré potřebné díly a připravíme si tak jakousi stavebnici. K lepení modelu jsem použil kyanoakrylátové, acetonové a epoxidové lepidlo. Acetonovým lepidlem lepíme metodou dvojího lepení.
Trup. Nejprve zhotovíme přípravek k jeho lepení. Jeden z možných způsobů je na fotografii. Na pracovní desku nakreslíme rozteče přepážek a přišroubujeme lišty. Na ně nakreslíme osu trupu. Trupové lišty vyřežeme z tvrdé balzy. Stavbu je nejlepší začít přední částí, která je podstatnou měrou ovlivněna mohutnými smrkovými lištami tvořícími motorové lože a jakousi páteř. Horní a spodní část předku trupu lamelujeme z lišt. Dole je vnější lišta lipová nebo smrková pro rozvedení namáhání od podvozku do velké části trupu. Lepení si usnadníme, když k přepážkám před lepením lamel nalepíme balzové lišty o průřezu 6 x 6 mm pro zvětšení kližné plochy. Chce to trochu zručnosti, lišty jsou ohýbány ve dvou rovinách a ještě krouceny. Použijeme proto kyanoakrylátové lepidlo pro technologické spoje a pak vše oboustranně prolepíme naředěným acetonovým lepidlem. Nalepíme překližkové díly v místě podvozku, nejlépe epoxidem. Přední část – vršek kabiny – zhotovíme ze dvou dílů. Z hranolu balzy vyřežeme boční tvar a dobrousíme jej, aby dobře dosedl profil křídla. Potom blok rozřízneme a každý díl seřízneme nebo obrousíme pod úhlem 5°. Díly pak slepíme a po zaschnutí vybrousíme půdorysný tvar. Pokud vlastníme brusku s možností brousit pod různými úhly, práci si velmi usnadníme a zpřesníme. Hotový díl přilepíme k přepážce. Pod odtokovou lištu křídla zalepíme díly z balzy tloušťky 6 mm, kterými bude procházet zadní poutací kolík. Balzu necháme mírně přečnívat přes povrch trupu a po vytvrzení lepidla ji zabrousíme. K lepení tohoto uzlu je vhodné polyuretanové lepidlo. Obdobně zalepíme trojúhelníkové díly ve spodní části bočnic, umožňující pevné uchopení trupu při vypouštění modelu, a výkližky v zadní části, kterými budou vycházet trubky lanovodů o vnějším průměru 2 mm se strunou o průměru 0,9 mm – úmyslně na levé straně trupu. Při použití pravotočivé vrtule je totiž tato strana výrazně méně znečišťována v důsledku zkroucení vrtulového proudu. Z hranolů balzy zhotovíme předek trupu. Nezapomeneme vytvořit mezeru mezi spodkem a přepážkou, kterou mohou odcházet zbytky paliva. Před uzavřením horní části před kabinou namontujeme nádrž. Spájel jsem ji z mosazného plechu, její objem je 50 ml. V případě potřeby vyřízneme část mohutné smrkové lišty, aby nádrž mohla být širší. Spodní potah trupu tvoří balza tloušťky 3 mm a v místech podvozku překližka tloušťky 3 mm s léty kolmo k ose trupu. Protože jsem počítal s použitím motoru Modela Juni-  or 2, nalepil jsem ke smrkovým lištám v příslušných místech hranoly z tvrdého dřeva vysoké 19 mm. Do nich jsem vyvrtal      otvory a vyřezal závity pro šrouby. Po nalepení horního potahu celý trup obrousíme a vytmelíme tmelem na balzu. Přední část až k odtokové hraně křídla jsem důkladně napustil laminovací epoxidovou pryskyřicí včetně závitů v motorovém loži. Po vytvrzení pryskyřice jsem je znovu „protáhl“ závitníkem.
Ocasní plochy jsou jednoduché konstrukce a neměli bychom při jejich stavbě narazit na problémy. Odtokovou lištu směrového kormidla a svislou plochu pod trupem lamelujeme z balzových lišt, které předem namočíme do vody. Po jejich povrchovém osušení je slepíme disperzním lepidlem v šabloně vytvořené z lišt. Po dokonalém vyschnutí, nejméně po jednom dni, je obrousíme. Drážky pro závěsy vyfrézujeme frézou upnutou do sklíčidla stolní vrtačky. Frézu můžeme zhotovit třeba z ocelového ozubeného kola autíčka na setrvačník či jiné hračky; drážky dokončíme pilkou. Poloviny výškového kormidla spojuje obvyklá spojka ohnutá z ocelového drátu. „Nasucho“ vložíme závěsy kormidel a kýlovku do stabilizátoru. Nainstalujeme lanovody, nelepíme je, a podle nich provizorně připevníme páky kormidel. Vše pak rozebereme a sestavíme až po potažení dílů při konečné montáži. V ocasní části úzkostlivě šetříme hmotností, proto na ocasní plochy velmi pečlivě vybíráme balzu.
Křídlo je oproti původnímu modelu dělené. Další odlišností je zmenšení středového vzepětí ze 7° na 5°. Důvodem je zlepšení spirální stability, což se potvrdilo při létání. Méně obvyklé je slepení nosníků předem do vzepětí, címž se vyhneme nutnosti zhotovit překližkové nákližky a rozšiřovat sortiment potřebných žeber křídla. Vyžaduje to však pečlivou práci, s použitím modelářské kotoučové pily to je ale snadné. Při řezání lišt nosníků kotoučovou pilou můžeme uříznout spodní stranu lišty šikmo a tím omezit nutnost broušení. Lištu rozřízneme pod úhlem 14°, spoj lepíme nejlépe epoxidem. V uchu horní část nosníku seřízneme na danou výšku. Zejména na střední díl nosníku vybereme tvrdou balzu. Stavbu zahájíme uchem a potom stavíme střední část. Pozornost věnujeme zalepení trubek pro spojovací drát. Trubky použité u mého modelu byly z hliníkové slitiny, měly vnější průměr 6 mm a jmenovitý vnitřní 4 mm. Ocelovou strunu o průměru 4 mm tvořící spojku křídla však nebylo možné do trubek vsunout, proto jsem otvor v trubkách z obou stran převrtal šroubovitým vrtákem o průměru 4,1 mm. Pokud nám nebude stačit délka vrtáku, zhotovíme si ze struny kopinatý vrták a tím otvor dovrtáme. Popis jeho zhotovení byl před časem uveřejněn na stránkách RC revue. Spojovací uzel lepíme nejlépe epoxidem, střed zdola vylepíme balzou tloušťky 2 mm. Spojovací strunu ohneme v RC revue dříve popsaným způsobem.
Podvozek z ocelového drátu zhotovíme včetně plechových příchytek způsobem, který byl podrobně popsán v RC revue 12/2015.
Potah, povrchová úprava a do­končení modelu. Hotovou kostru obrousíme a vyfoukáme piliny. K potahu je vhodný Vlies, nebo jako v mém případě přírodní hedvábí – pongé 5. Jak s ním pracovat bylo popsáno v RC revue 11/2015. Potah lakujeme a nastříkáme barvami. Navzájem slepíme ocasní plochy a pak je nalepíme na trup; v lepených místech předem odstraníme potah. Při pohonu motorem se žhavicí svíčkou celý drak nastříkáme ochranným lakem, zejména v místech, kde je     nebezpečí potřísnění palivem. Osvědčily se mi barvy a lak Baufix z prodejny řetězce Lidl. Dokončený trup v místě kabiny „zasklíme“ tenkou čirou plastovou fólií a zalepíme bukové nebo bambusové kolíky pro oka poutací gumy křídla.
K ovládání kormidel i otáček motoru jsou vhodná serva standardní velikosti, která akorát zapadnou mezi mohutné smrkové podélníky. Akumulátory se vejdou před přepážku.
Pohon. Výkon původního motoru Super Cyclone je v literatuře uváděn 0,2 až 0,25 hp, což je přibližně 114 až 184 W. K pohonu mého modelu mi vyhovuje motor Modela Junior 2 se žhavicí svíčkou pohánějící vrtuli 200/100. Nádrž o objemu 50 ml vystačí na 19 až 22 minut letu. Spájíme ji z mosazného nebo konzervového pocínovaného plechu. Jeho vhodným zdrojem mohou být plechovky od potravin, nikoliv od ředidel atp.; ty se mi neosvědčily, protože korodují. Spaliny z motoru odvádí silikonová hadice navlečená na výstupní trubku tlumiče. Výkon motoru Junior 2 není oslňující, ale postačí ke vzletu modelu z dobře upravené plochy.
Pokud budeme chtít model pohánět elektromotorem, postačí o výkonu větším než 120 W a napájený z tříčlánku Li-pol. Baterie o kapacitě 2,5 Ah by měla stačit na asi půlhodinové lety. Výhodou elektropohonu je, kromě snadné obsluhy a čistoty provozu, i menší odpor vzduchu. Motor může být zcela zakryt a ke snížení odporu přispěje i sklopná vrtule.
Zalétání. Při přípravě modelu k letu dodržíme doporučenou polohu těžiště. Bez problémů jsem létal i s těžištěm posunutým o 10 mm vzad – díky nosnému profilu vodorovné ocasní plochy může být těžiště dost vzadu. Hmotnost modelu mi vyšla naprosto stejná jako u původního San José. Model létá velmi pomalu, při rychlosti větru 3 m/s u země již proniká proti větru docela obtížně. Letové vlastnosti má zcela nezáludné, v zatáčce nemá snahu přejít do spirály. Pilotáž modelu si dokonce vyzkoušel naprostý začátečník a byl nadšen. Model umí dokonale létat sám, stačí mu v tom jen nebránit. Hrubé chyby v pilotáži vyřeší sám, jestliže stáhneme motor na volnoběh a pustíme páky vysílače. Model se sám srovná a přejde do mírného klesání. Rychlost kluzu je nízká, i v kluzu se však model dobře ovládá. Přistání i do nerovného terénu je snadné, model nemá snahu převrhávat se, za letiště proto spolehlivě poslouží i uvláčené pole. Model mám seřízen tak, že v motorovém letu stoupá ve velkých levých kruzích a v klouzavém letu v pravých. Za bezvětří létá sám bez zásahů pilota, musíme však model stále sledovat, protože se může stát, že jej při přátelském „pokecu“ s kamarády modeláři najednou pouze slyšíme a zoufale hledáme po obloze. Model je schopen snadno vytáčet i stoupavé proudy. San José je vhodný jako rekreační model, nezklame i naprostého pilotního začátečníka. Zájemci o základní akrobacii se však budou muset poohlédnout po jiném modelu.