Hledat
Košík 0 0 0.00
v košíku není žádný produkt
CELKEM 0.00
Přidáno do košíku
Popis produktu
Počet:
Cena celkem
Ve vašem košíku je 0 položek. Ve vašem košíku je 1 položka.
Doprava celkem bez DPH Doprava zdarma (nebo zatím nebyl vybrán druh dopravy).
Celkem za zboží vč. DPH
Pedro (212)
480,00 Kč
Historický soutěžní motorový model klasické konstrukce s rozpětím 1700 mm, konstrukce Radoslav Čížek, zpracoval Ing. Miloš Mikulka
PL212RCR
Popis
| Rozpětí | 1700 mm |
| Délka | 1100 mm |
| Hmotnost | cca 1000 g |
| Nosná plocha | 47,65 dm2 |
| Plošné zatížení | 20,99 g/ dm2 |
| Konstrukce | Radoslav Čížek, zpracoval Ing. Miloš Mikulka |
Podnětem k nakreslení výkresu a přípravy podkladů pro řezání stavebních dílů laserem byla žádost Zdeňka Hanáčka, který si chtěl tento model postavit pro soutěžní létání v rámci klubů SAM. Protože se mi model také líbil, ostatně komu ne – eliptické křídlo a ocasní plochy, eliptický průřez trupu… – tak jsem jej nakreslil. Takto řešené modely se ale mezi modeláři už moc běžně nestavějí. Přece jen je s nimi o trochu více práce. Konečný výsledek však stojí za tu trochu vynaloženého úsilí při stavbě navíc. Protože se model Zdeňkovi povedl a navíc i dobře létá, rozhodl jsem se poskytnout výkres tohoto soutěžního motorového modelu, jehož konstruktérem je legenda československého modelářství Radoslav Čížek, i dalším zájemcům o stavbu.
Stavbu modelu Pedro popsal Radoslav Čížek v časopise Modelář 7/1988 takto:
Na soutěž, kterou pořádala v roce 1944 továrna Aero v Kyjích u Prahy, jsem si přichystal nový model, při jehož konstrukci mne inspiroval výborný motorák M. Musila z roku 1941. Použil jsem také motor Letná 6,3 cm³. Jednokolový odpružený podvozek, plochý eliptický trup, dvě SOP a eliptické křídlo. Den před soutěží se mně však podařilo vytrhnout motor s přepážkou z trupu i s podvozkem, a tak jsem na soutěži byl jen jako divák. Netknuté křídlo se stalo základním kamenem mého pátého motorového modelu Pedro. Nakreslil jsem jej ještě v témže roce, dostavěl ale až v roce 1945. Do modelu jsem instaloval Buškův motor o zdvihovém objemu 8 cm³ s jiskřivou svíčkou (jak také tehdy jinak?) se zadním sáním. S vrtulí o průměru 360 mm točil až 8 000 otáček za minutu. Tehdy jsme si vrtule sami vyřezávali a každou jsme také zkoušeli primitivním tahoměrem, kdy jsme tah motoru vyvažovali přes kladku. Teprve později jsme zhotovili přesný mincíř. Bušková „osmička“ s touto vrtulí měla tah kolem 12,5 N.
Soutěž továrny Aero se konala každý rok v září a bývala modelářským svátkem. Podle tehdejších pravidel bylo množství paliva při startu omezeno podle zdvihového objemu motoru. Například pro motory o zdvihovém objemu 6,3 cm³ byl nárok na 3,6 cm³ paliva. Můj motor byl úsporný, ono se zezadu moc paliva ani nasát nedalo. „Šetřit nemusím,“ řekl jsem si, „trochu víc otevřít jehlu neuškodí.“ Uškodilo, motor se přehltil, asi po deseti sekundách zastavil a byl konec. Když se létá jediný soutěžní start, na který se těšíte celý rok, přijde vám to líto. Doběhl jsem k modelu, uzavřel přípusť, protočil motor, znovu ho spustil a zrovna když nade mnou letěl Antares J. Brože, model vypustil – samozřejmě již mimo soutěž – snad z lítosti, nebo abych ukázal, jak létá. Oba modely se však dostaly do termiky a vzdalovaly se východním směrem. Determalizátor jsme tehdy neznali, nějaký kilometr běhu nebylo nic nenormálního, a tak jsem za nimi vyrazil. To bylo kolem jedenácté hodiny a vrátil jsem se kolem páté odpoledne. Při svém přespolním bě- hu jsem se dostal až do Vinoře. Modely jsem donesl oba, nepoškozené, ale já jsem byl úplně zničený. Takhle neslavně tedy Pedro vstoupil do života. Rok poté jsem si s ním však všechno vynahradil dobrým umístěním hned na několika soutěžích.
Popis modelu:
Křídlo eliptického tvaru bylo půlené, spojené volnou překližkovou spojkou tloušťky 5 mm. Vylehčovaná žebra měla profil G5P. Obě pásnice nosníku byly mezi žebry spojeny stojinou z překližky tloušťky 0,8 mm. Odtoková lišta byla balzová. Středové žebro bylo po obvodě zesílené balzou.
Trup měl přepážky z překližky, vpředu tloušťky 1,2 a vzadu 0,8 mm. Lipové podélníky měly průřez 2 x 3 a 2 x 4 mm. Invertně instalovaný motor byl upevněn v loži z duralového plechu tloušťky 1,2 mm. Za hlavou motoru byl v motorové přepážce otvor, přecházející do šikmého kanálu pro odvod vzduchu. Plochá baterie se do modelu zasouvala šikmo zespodu do pouzdra z kreslicí čtvrtky. Cívka, kondenzátor a palivová nádrž byly za motorovou přepážkou. Nízký pylon křídla byl slepen z balzy tloušťky 5 mm a oboustranně polepen balzou tloušťky 3 mm. Křídlo se k pylonu poutalo gumou.
Nohy podvozku byly ohnuté z ocelové struny o průměru 3 mm, zezadu k nim byly přivázané a připájené pomocné vzpěry. Ohnuté konce nohou i vzpěr se zasouvaly do otvorů v malých bukových hranolech, které byly přilepeny na přepážky trupu. Kola měla nafukovací gumové obruče.
SOP byla převážně balzová, pouze předem prohnuté pásnice žeber byly z lipových lišt o průřezu 1,5 x 3 mm.
VOP s profilem snížený Clark-Y byla celobalzová, půlená. Na nosník byla za kořenovým žebrem šikmo přilepená papírová trubka o průměru 5 mm a stejná trubka byla zalepená i do trupu. Trubkou v trupu procházel bambusový kolík, na nějž se poloviny VOP nasouvaly. Na kořenové žebro byl dále přilepen hliníkový drát o průměru 2 mm zakončený očkem, které se navlékalo na bambusový kolík, zalepený v trupu před VOP. Přihýbáním tohoto drátu se VOP seřizovala.
Potah a zbarvení. Celý model byl potažen papírem Diplom a lakován nitroemaily Duko. Na křídle shora i zdola a na SOP byly československé vojenské znaky. Náběžné části křídla, VOP i SOP až po hlavní nosník byly červené, zbylé plochy byly bílé. Horní polovina trupu s pylonem byla rovněž červená, spodní bílá. Model byl postaven v jediném exempláři.
Tolik ze vzpomínek na model Pedro ze strany jeho konstruktéra Radoslava Čížka.
Stavbu modelu Pedro popsal Radoslav Čížek v časopise Modelář 7/1988 takto:
Na soutěž, kterou pořádala v roce 1944 továrna Aero v Kyjích u Prahy, jsem si přichystal nový model, při jehož konstrukci mne inspiroval výborný motorák M. Musila z roku 1941. Použil jsem také motor Letná 6,3 cm³. Jednokolový odpružený podvozek, plochý eliptický trup, dvě SOP a eliptické křídlo. Den před soutěží se mně však podařilo vytrhnout motor s přepážkou z trupu i s podvozkem, a tak jsem na soutěži byl jen jako divák. Netknuté křídlo se stalo základním kamenem mého pátého motorového modelu Pedro. Nakreslil jsem jej ještě v témže roce, dostavěl ale až v roce 1945. Do modelu jsem instaloval Buškův motor o zdvihovém objemu 8 cm³ s jiskřivou svíčkou (jak také tehdy jinak?) se zadním sáním. S vrtulí o průměru 360 mm točil až 8 000 otáček za minutu. Tehdy jsme si vrtule sami vyřezávali a každou jsme také zkoušeli primitivním tahoměrem, kdy jsme tah motoru vyvažovali přes kladku. Teprve později jsme zhotovili přesný mincíř. Bušková „osmička“ s touto vrtulí měla tah kolem 12,5 N.
Soutěž továrny Aero se konala každý rok v září a bývala modelářským svátkem. Podle tehdejších pravidel bylo množství paliva při startu omezeno podle zdvihového objemu motoru. Například pro motory o zdvihovém objemu 6,3 cm³ byl nárok na 3,6 cm³ paliva. Můj motor byl úsporný, ono se zezadu moc paliva ani nasát nedalo. „Šetřit nemusím,“ řekl jsem si, „trochu víc otevřít jehlu neuškodí.“ Uškodilo, motor se přehltil, asi po deseti sekundách zastavil a byl konec. Když se létá jediný soutěžní start, na který se těšíte celý rok, přijde vám to líto. Doběhl jsem k modelu, uzavřel přípusť, protočil motor, znovu ho spustil a zrovna když nade mnou letěl Antares J. Brože, model vypustil – samozřejmě již mimo soutěž – snad z lítosti, nebo abych ukázal, jak létá. Oba modely se však dostaly do termiky a vzdalovaly se východním směrem. Determalizátor jsme tehdy neznali, nějaký kilometr běhu nebylo nic nenormálního, a tak jsem za nimi vyrazil. To bylo kolem jedenácté hodiny a vrátil jsem se kolem páté odpoledne. Při svém přespolním bě- hu jsem se dostal až do Vinoře. Modely jsem donesl oba, nepoškozené, ale já jsem byl úplně zničený. Takhle neslavně tedy Pedro vstoupil do života. Rok poté jsem si s ním však všechno vynahradil dobrým umístěním hned na několika soutěžích.
Popis modelu:
Křídlo eliptického tvaru bylo půlené, spojené volnou překližkovou spojkou tloušťky 5 mm. Vylehčovaná žebra měla profil G5P. Obě pásnice nosníku byly mezi žebry spojeny stojinou z překližky tloušťky 0,8 mm. Odtoková lišta byla balzová. Středové žebro bylo po obvodě zesílené balzou.
Trup měl přepážky z překližky, vpředu tloušťky 1,2 a vzadu 0,8 mm. Lipové podélníky měly průřez 2 x 3 a 2 x 4 mm. Invertně instalovaný motor byl upevněn v loži z duralového plechu tloušťky 1,2 mm. Za hlavou motoru byl v motorové přepážce otvor, přecházející do šikmého kanálu pro odvod vzduchu. Plochá baterie se do modelu zasouvala šikmo zespodu do pouzdra z kreslicí čtvrtky. Cívka, kondenzátor a palivová nádrž byly za motorovou přepážkou. Nízký pylon křídla byl slepen z balzy tloušťky 5 mm a oboustranně polepen balzou tloušťky 3 mm. Křídlo se k pylonu poutalo gumou.
Nohy podvozku byly ohnuté z ocelové struny o průměru 3 mm, zezadu k nim byly přivázané a připájené pomocné vzpěry. Ohnuté konce nohou i vzpěr se zasouvaly do otvorů v malých bukových hranolech, které byly přilepeny na přepážky trupu. Kola měla nafukovací gumové obruče.
SOP byla převážně balzová, pouze předem prohnuté pásnice žeber byly z lipových lišt o průřezu 1,5 x 3 mm.
VOP s profilem snížený Clark-Y byla celobalzová, půlená. Na nosník byla za kořenovým žebrem šikmo přilepená papírová trubka o průměru 5 mm a stejná trubka byla zalepená i do trupu. Trubkou v trupu procházel bambusový kolík, na nějž se poloviny VOP nasouvaly. Na kořenové žebro byl dále přilepen hliníkový drát o průměru 2 mm zakončený očkem, které se navlékalo na bambusový kolík, zalepený v trupu před VOP. Přihýbáním tohoto drátu se VOP seřizovala.
Potah a zbarvení. Celý model byl potažen papírem Diplom a lakován nitroemaily Duko. Na křídle shora i zdola a na SOP byly československé vojenské znaky. Náběžné části křídla, VOP i SOP až po hlavní nosník byly červené, zbylé plochy byly bílé. Horní polovina trupu s pylonem byla rovněž červená, spodní bílá. Model byl postaven v jediném exempláři.
Tolik ze vzpomínek na model Pedro ze strany jeho konstruktéra Radoslava Čížka.
Protože nepředpokládám, že model bude stavět modelář, který nemá dostatek stavebních zkušeností, nebude popis stavby modelu obsahovat jednotlivé stavební kroky, protože každý zkušený stavitel má své zažité postupy a zvyklosti jak při stavbě modelu, tak i při instalaci RC vybavení, které není nutné měnit. Upozorním pouze na některé „drobnosti,“ které se jeví – z mého pohledu – jako důležité.
Celý model stavíme běžným způsobem na pracovní desce (s výjimkou trupu, pro který si musíme zhotovit přípravek) s výkresem překrytým čirou plastovou fólií netečnou vůči lepidlu. K lepení použijeme epoxidové, disperzní a kyanoakrylátové lepidlo – vše na základě vlastních preferencí. Před započetím stavby si připravíme potřebný stavební materiál a připravíme si všechny stavební díly, které se musejí předem vyřezat. Musíme si také ujasnit, jaký použijeme motor a podle něj upravíme motorovou přepážku, případně zhotovíme nebo koupíme vhodné motorové lože.
Křídlo
Konstrukce křídla je klasická – vylehčovaná žebra z překližky tloušťky 1 mm, od žebra K14 z překližky tloušťky 0,8 mm. Náběžná lišta je smrková o průřezu 3 x 5 mm, hlavní nosník je také smrkový, sestavený ze dvou pásnic o průřezu 3 x 5 mm; ve střední části křídla je doplněn nosníkem ze smrkové lišty o průřezu 3 x 3 mm. Po celém rozpětí jsou mezi jednotlivými žebry pásnice nosníku spojeny stojinami z překližky tloušťky 0,8 mm. Odtoková lišta je řešena trochu netradičně. Je slepena z výřezů z balzy tloušťky 1,5 mm. U laserem řezaných dílů jsou výřezy zhotoveny včetně zářezů pro žebra. Takto zhotovená odtoková lišta je dostatečně pevná a především má nižší hmotnost, než kdyby byla z plného materiálu. Nic však nebrání tomu zhotovit odtokovou lištu klasickým způsobem. S ohledem na eliptický tvar křídla je v tomto případě nutné lamelovat odtokovou lištu do tvaru podle výkresu z devíti balzových lišt o průřezu 3 x 5 mm a vzniklý polotovar vybrousit na požadovaný rozměr a průřez. Domnívám se však, že verze zakreslená na výkrese, využívající předem vyřezané díly, je stavebně jednodušší. Protože je křídlo dělené, slouží ke spojení polovin duralové spojky o celkové tloušťce 8 mm.
Vodorovná
ocasní plocha
VOP je řešena jako plovoucí s celobalzovou konstrukcí. Protože má profil s rovnou spodní stranou, je její stavba velmi jednoduchá. Při použití laserem vyřezaných stavebních dílů je pak jedinou přípravnou prací před jejím sestavováním vybroušení odtokové lišty. VOP má vzepětí 3°, proto jsou otvory pro pouzdra spojovacích trubiček v jednotlivých žebrech nakresleny odstupňovaně. Upozorňuji také na netradiční umístění ovládací páky plovoucí VOP. Toto řešení je velmi výhodné u plovoucích ploch s větší hloubkou. Na toto řešení mě upozornil kolega Zdeněk Hanáček.
Trup
Trup je stavebně nejsložitější částí celého modelu. V každém případě, s ohledem na bezpodmínečné dodržení souměrnosti, musí být trup sestaven v přípravku. Přípravek, který byl použit při stavbě modelu podle předkládaného výkresu, je vidět na fotografii. S konstrukcí a použitím přípravku si musí poradit každý modelář individuálně, podle svých zkušeností a zvyklostí. Podobný přípravek byl v minulosti několikrát popsán i na stránkách RC revue. Pokud bych chtěl model stavět já, tak si nakreslím a nechám vyřezat negativy spodní části přepážek, z nich bych pak zhotovil přípravek, v němž bych trup modelu sestavoval. Takto navržený a zhotovený přípravek se dá použít v průběhu stavby i na bezpečné uložení rozpracovaného trupu. Nevýhodou je však navýšení ceny stavebních dílů.
V průběhu stavby trupu musíme vyřešit umístění serv, příjímače a baterie. Do trupu během stavby rovněž vlepíme lanovody pro ovládání plovoucí výškovky a směrovky. Upozorňuji, že je pro větší tuhost řízení nutné přilepit jejich vnější trubky na několika místech k trupu. Ke zhotovení dvířek do trupu využijeme části přepážek, z nichž je zhotovíme. Řešení je opět dobře patrné z fotografie.
Jako součást trupu postavíme i svislou ocasní plochu. Konstrukci má celobalzovou a vše je v případě použití laserem vyřezaných dílů připraveno. Přechody mezi trupem, SOP a VOP vylepíme měkkou balzou a vybrousíme. Podle výkresu zhotovíme odnímací podvozek a zabudujeme jej do trupu.
Potah
a povrchová úprava
Před potahováním kostru celého modelu přebrousíme jemným brusným papírem a pečlivě očistíme od veškerého prachu. S ohledem na skutečnost, že stavíme historický model, použijeme pro jeho potažení Vlies. Tuto netkanou textilii přižehlujeme na kostru předem natřenou lepidlem Balsaloc a vypínáme teplem žehličky, případně horkovzdušnou pistoli s termostatem nastaveným na nízkou teplotu – vyzkoušíme předem. Při vypínaní potahu křídla nezapomeneme nastavit na jeho koncích negativy o hodnotě 3 až 4°. Vlies před potahováním doporučuji obarvit malířskými tónovacími barvami. Model potažený Vliesem následně lakujeme napínacím a zaponovým nitrolakem. Nesmíme také zapomenout na ochranu modelu proti účinkům paliva nátěrem vhodným lakem.
Nápisy, případně další barevné doplňky, vyřezáme z barevné samolepicí fólie. Můžeme si je zhotovit sami nebo si je necháme vyřezat v grafickém studiu. Další možností je jejich vyřezání z barevného potahového papíru (nejlépe ze starších zásob Modelspanu ) a jejich přilakování k po- tahu.
Motor
a RC souprava
K pohonu modelu se nejvíce hodí odpovídající historický benzinový motor, případně detonační motor o zdvihovém objemu 2,5 cm³, v podstatě takový, který povolují soutěžní pravidla SAM.
K ovládání modelu vyhoví jakákoliv RC souprava, která umožňuje ovládání směrovky a výškovky, případně otáček motoru. Za samozřejmé považuji použití mikroserv. I použití přijímače menší velikosti je s ohledem na prostor, který máme dispozici, výhodou.
Dokončovací práce
Směrovku doplníme o ovládací páku. Můžeme buď použít páku, kterou přišroubujeme, nebo páku, již přilepíme – každý preferuje to, co mu nejvíc vyhovuje. Propojíme kormidla se servy. Namontujeme motor a části RC soupravy. Model sestavíme, vyvážíme, ověříme funkci RC soupravy a nastavíme velikosti výchylek kormidel.
Létání
Protože jsme si postavili model, který byl konstruován jako volně létající, pak při dodržení polohy těžiště a celkového seřízení modelu podle výkresu nebudou při létání žádné zásadní potíže. První let doporučuji uskutečnit – pokud je to možné – za bezvětří zaklouzáním, nejlépe z mírného svahu do vyšší trávy. Pak teprve začneme se zalétáváním modelu s běžícím motorem, samozřejmě za dodržení všeobecně platných zásad pro zalétávání motorových modelů. Před každým letem nezapomeneme ověřit funkčnost RC soupravy a smysl výchylek kormidel.
Zájemcům, kteří se rozhodnou postavit tento model, mohu poskytnout kontakt na řezání stavebních dílů.
Ing. Miloš Mikulka
milos.m@centrum.cz
Celý model stavíme běžným způsobem na pracovní desce (s výjimkou trupu, pro který si musíme zhotovit přípravek) s výkresem překrytým čirou plastovou fólií netečnou vůči lepidlu. K lepení použijeme epoxidové, disperzní a kyanoakrylátové lepidlo – vše na základě vlastních preferencí. Před započetím stavby si připravíme potřebný stavební materiál a připravíme si všechny stavební díly, které se musejí předem vyřezat. Musíme si také ujasnit, jaký použijeme motor a podle něj upravíme motorovou přepážku, případně zhotovíme nebo koupíme vhodné motorové lože.
Křídlo
Konstrukce křídla je klasická – vylehčovaná žebra z překližky tloušťky 1 mm, od žebra K14 z překližky tloušťky 0,8 mm. Náběžná lišta je smrková o průřezu 3 x 5 mm, hlavní nosník je také smrkový, sestavený ze dvou pásnic o průřezu 3 x 5 mm; ve střední části křídla je doplněn nosníkem ze smrkové lišty o průřezu 3 x 3 mm. Po celém rozpětí jsou mezi jednotlivými žebry pásnice nosníku spojeny stojinami z překližky tloušťky 0,8 mm. Odtoková lišta je řešena trochu netradičně. Je slepena z výřezů z balzy tloušťky 1,5 mm. U laserem řezaných dílů jsou výřezy zhotoveny včetně zářezů pro žebra. Takto zhotovená odtoková lišta je dostatečně pevná a především má nižší hmotnost, než kdyby byla z plného materiálu. Nic však nebrání tomu zhotovit odtokovou lištu klasickým způsobem. S ohledem na eliptický tvar křídla je v tomto případě nutné lamelovat odtokovou lištu do tvaru podle výkresu z devíti balzových lišt o průřezu 3 x 5 mm a vzniklý polotovar vybrousit na požadovaný rozměr a průřez. Domnívám se však, že verze zakreslená na výkrese, využívající předem vyřezané díly, je stavebně jednodušší. Protože je křídlo dělené, slouží ke spojení polovin duralové spojky o celkové tloušťce 8 mm.
Vodorovná
ocasní plocha
VOP je řešena jako plovoucí s celobalzovou konstrukcí. Protože má profil s rovnou spodní stranou, je její stavba velmi jednoduchá. Při použití laserem vyřezaných stavebních dílů je pak jedinou přípravnou prací před jejím sestavováním vybroušení odtokové lišty. VOP má vzepětí 3°, proto jsou otvory pro pouzdra spojovacích trubiček v jednotlivých žebrech nakresleny odstupňovaně. Upozorňuji také na netradiční umístění ovládací páky plovoucí VOP. Toto řešení je velmi výhodné u plovoucích ploch s větší hloubkou. Na toto řešení mě upozornil kolega Zdeněk Hanáček.
Trup
Trup je stavebně nejsložitější částí celého modelu. V každém případě, s ohledem na bezpodmínečné dodržení souměrnosti, musí být trup sestaven v přípravku. Přípravek, který byl použit při stavbě modelu podle předkládaného výkresu, je vidět na fotografii. S konstrukcí a použitím přípravku si musí poradit každý modelář individuálně, podle svých zkušeností a zvyklostí. Podobný přípravek byl v minulosti několikrát popsán i na stránkách RC revue. Pokud bych chtěl model stavět já, tak si nakreslím a nechám vyřezat negativy spodní části přepážek, z nich bych pak zhotovil přípravek, v němž bych trup modelu sestavoval. Takto navržený a zhotovený přípravek se dá použít v průběhu stavby i na bezpečné uložení rozpracovaného trupu. Nevýhodou je však navýšení ceny stavebních dílů.
V průběhu stavby trupu musíme vyřešit umístění serv, příjímače a baterie. Do trupu během stavby rovněž vlepíme lanovody pro ovládání plovoucí výškovky a směrovky. Upozorňuji, že je pro větší tuhost řízení nutné přilepit jejich vnější trubky na několika místech k trupu. Ke zhotovení dvířek do trupu využijeme části přepážek, z nichž je zhotovíme. Řešení je opět dobře patrné z fotografie.
Jako součást trupu postavíme i svislou ocasní plochu. Konstrukci má celobalzovou a vše je v případě použití laserem vyřezaných dílů připraveno. Přechody mezi trupem, SOP a VOP vylepíme měkkou balzou a vybrousíme. Podle výkresu zhotovíme odnímací podvozek a zabudujeme jej do trupu.
Potah
a povrchová úprava
Před potahováním kostru celého modelu přebrousíme jemným brusným papírem a pečlivě očistíme od veškerého prachu. S ohledem na skutečnost, že stavíme historický model, použijeme pro jeho potažení Vlies. Tuto netkanou textilii přižehlujeme na kostru předem natřenou lepidlem Balsaloc a vypínáme teplem žehličky, případně horkovzdušnou pistoli s termostatem nastaveným na nízkou teplotu – vyzkoušíme předem. Při vypínaní potahu křídla nezapomeneme nastavit na jeho koncích negativy o hodnotě 3 až 4°. Vlies před potahováním doporučuji obarvit malířskými tónovacími barvami. Model potažený Vliesem následně lakujeme napínacím a zaponovým nitrolakem. Nesmíme také zapomenout na ochranu modelu proti účinkům paliva nátěrem vhodným lakem.
Nápisy, případně další barevné doplňky, vyřezáme z barevné samolepicí fólie. Můžeme si je zhotovit sami nebo si je necháme vyřezat v grafickém studiu. Další možností je jejich vyřezání z barevného potahového papíru (nejlépe ze starších zásob Modelspanu ) a jejich přilakování k po- tahu.
Motor
a RC souprava
K pohonu modelu se nejvíce hodí odpovídající historický benzinový motor, případně detonační motor o zdvihovém objemu 2,5 cm³, v podstatě takový, který povolují soutěžní pravidla SAM.
K ovládání modelu vyhoví jakákoliv RC souprava, která umožňuje ovládání směrovky a výškovky, případně otáček motoru. Za samozřejmé považuji použití mikroserv. I použití přijímače menší velikosti je s ohledem na prostor, který máme dispozici, výhodou.
Dokončovací práce
Směrovku doplníme o ovládací páku. Můžeme buď použít páku, kterou přišroubujeme, nebo páku, již přilepíme – každý preferuje to, co mu nejvíc vyhovuje. Propojíme kormidla se servy. Namontujeme motor a části RC soupravy. Model sestavíme, vyvážíme, ověříme funkci RC soupravy a nastavíme velikosti výchylek kormidel.
Létání
Protože jsme si postavili model, který byl konstruován jako volně létající, pak při dodržení polohy těžiště a celkového seřízení modelu podle výkresu nebudou při létání žádné zásadní potíže. První let doporučuji uskutečnit – pokud je to možné – za bezvětří zaklouzáním, nejlépe z mírného svahu do vyšší trávy. Pak teprve začneme se zalétáváním modelu s běžícím motorem, samozřejmě za dodržení všeobecně platných zásad pro zalétávání motorových modelů. Před každým letem nezapomeneme ověřit funkčnost RC soupravy a smysl výchylek kormidel.
Zájemcům, kteří se rozhodnou postavit tento model, mohu poskytnout kontakt na řezání stavebních dílů.
Ing. Miloš Mikulka
milos.m@centrum.cz
Related Products
Messerschmitt Bf 109-E4 (033)
480,00 Kč
Zlín Z-20 (035)
480,00 Kč
Georgina (036)
260,00 Kč
VSB 66 Orlice (038)
260,00 Kč
Mira (039)
150,00 Kč
Racek R-7 (040)
140,00 Kč
Kadet II (041)
150,00 Kč
Lemík (042)
150,00 Kč
Zlín Z-XII (043)
260,00 Kč
E-20 (044)
260,00 Kč
Bloch M. B. 210 (045)
370,00 Kč
Sparrow II (046)
140,00 Kč
Elina-P (047)
150,00 Kč
Moog (048)
80,00 Kč
Tumba (049)
150,00 Kč
Pampalini (050)
150,00 Kč
Etrich E. VIII Taube Limousine (051)
260,00 Kč
Junkers Ju 87 Stuka (052)
260,00 Kč
Mini Bejbi (053)
150,00 Kč
Brouček II (054)
150,00 Kč
Lazy Bee (055)
150,00 Kč
Swing (056)
260,00 Kč
Stampe SV 4 (057)
480,00 Kč
