Moje běžná denní plocha k létání je vymezena zástavbou sídliště Karviná – Ráj na jedné a Černým lesem na státní hranici s Polskem na straně druhé. Říkám „moje“, protože už sem chodím sám. Pamatuji, že se nás někdy k podvečernímu létání sešlo až osm, vyzbrojeni skládacími židličkami a nějakým tím pivem. Za ta léta už jsem tam zbyl sám, většina letových přátel ale přihlíží z nedalekého hřbitova, takže vlastně létám stále v jejich společnosti. Měli jsme vždy snahu vykouzlit z našich modelů co nejdelší let na jedno nabití baterie. I tak byly naše lety dlouhé, z původní půlhodinky jsme to postupně dotáhli až na hodinu. V současné době mám – díky bateriím Power Ion 2100 od firmy JETI model – energii již na dvě hodiny letu. Kdo dolétal a přistál, složil „nádobíčko“ a odcházel domů. Vžilo se rozloučení větou: „poslední zhasne“ – tím byl v přeneseném slova smyslu myšlen západ slunce. Většinou to vycházelo na mě a ten pokyn beru velmi vážně dodnes.
Tomu je podřízena i konstrukce modelů, které nejsou řešeny jako soutěžní brusy, musejí naopak plnit úkol co nejefektivnější stavby (za málo peněz hodně muziky), musejí být skvěle ovladatelné a hodně letově talentované. Znamená to vždy klasickou stavbu z balzy, klasický „papírový“ potah (tedy Vlies) a skladnost, protože modely zároveň plní další funkci – jsou mými společníky při toulkách po hřebenech Beskyd s předem vytipovanými letovými plochami – a ve svém věku cestuji výhradně veřejnou dopravou a pak pěšky. Pak se divte, že už si létám jen tak pro radost…
Popisovaný model vznikl vývojem z modelu Epilog, navrženého a postaveného v roce 2015 (původně zamýšleného vzhledem k věku jako můj poslední model), jednak jeho zvětšením na rozpětí „stopalcovky“, jednak celkovým zjednodušením stavby, zejména ocasních ploch, kdy mi řada přátel otloukla o hlavu zastaralé řešení s profilovanými plochami navzájem vetknutými v sobě. Takže SOP i VOP jsou oddělené, s profilem rovné desky. Jak se ukázalo, byla to trefa do černého, jde o řešení rovnocenné, pokud použijeme opravdu pečlivě vybrané lehké prkénko balzy tloušťky 5 mm (pod 45 gramů), protože trup je nyní značně prodloužen a kormidla jsou tedy na dlouhé páce. Tím se i vysvětluje, proč je můj další „poslední“ model nazván „Post scriptum“. A ještě zmínka o zásadních konstrukčních podmínkách: čím je vzdálenější od těžiště, tím musí mít díl modelu nižší hmotnost (například uši křídla, ocasní plochy), čím hmotnější díl, tím blíže těžišti (baterie). Jedině tak zajistíme „samoobslužnou“ ochotu modelu k ustřeďování v termice. Kdo kdysi létal s volnými modely, tuto zásadu podnes ctí.
Problémem byla volba motoru s požadavkem, aby byly silové kabely vyvedeny zadním víkem motoru v ose modelu. Na našem trhu není žádný veliký výběr. Pokorně jsem se tedy vrátil ke stále dostupnému motoru MVVS 2,5/1120, s jehož kvalitou mám z dřívějška ty nejlepší zkušenosti. Jsou i dražší (a hmotnější) motory, ale to víte – český důchodce. Regulátor Advance 40 z Příbora bez vypínače je volbou, kdy mi v modelu ubyla překážka při vkládání pohonné baterie, takže předletový úkon se mění na spojení kabelů, zapnutí vysílače a pak nasazení křídla modelu s dotažením dvou šroubů M5. Je nutné předem zakoupit i kužel o průměru 40 mm se sklápěcí vrtulí Aeronaut 11/7 tak, abychom byli schopni v průběhu stavby navázat tvarově přechod čela trupu.