Každý z nás se jednou dopracuje období, kdy si chce postavit model, který by mu umožnil první kroky při létání s využitím křidélek. Tento první krok je u modelářů orientovaných výhradně na elektropohon nesnadný: na trhu plánků není stavební předloha na levný, nenáročný model, který by umožňoval nácvik základní akrobacie. Plnokrevné akrobatické modely ing. Víta Venkrbce jsou svým výkonem motoru a nároky na pilotáž vysoko nad rámcem našich základních požadavků, model Jetinko je také možné považovat spíš za pokračovací typ než model pro výuku létání s křidélky.
Vývoj tohoto modelu byl dlouhodobou záležitostí. Autorem základní ideje je nesporně Josef Michna z Kunčic pod Ondřejníkem a jeho kluzák o rozpětí necelý metr na elektropohon, k němuž autor dodával velmi rozšířený laminátový trup, sklopnou vrtuli a zejména velmi charakteristický a bezchybný laminátový polotovar náběžné části křídla. Trup jsem vídával nepoužitý v regálu „mučírny motorů“ firmy JETI model snad více než rok, až se nad ním zamyslel ing. Juraj Tinka. Pak k němu ve velmi krátké době přibyla zásluhou stavitele prototyopu Emila Kahánka kormidla, upravené křídlo (původně k modelu patřilo křídlo s obdélníkovým půdorysem) zužované ke konci a vybavené křidélky; serva byla zastavěna přímo do křídla. Servo k ovládání výškovky jsem po bedlivém hledání našel zalepené v SOP. Uvnitř trupu nad křídlem jsem proto objevil jen obdélník suchého zipu pro připevnění pohonné baterie. Regulátor byl jako kompakt s motorem umístěn mimo dosah očí v čele trupu. Na první pohled nic moc do okamžiku, než jsem model viděl po prvé vzlétnout. Je sice pravda, že v rukou zkušeného pilota, v tomto případě ing. Juraje Tinky, vypadají všechny lety, jako že to nic není. (Ostatně tak vypadá všechno, co se umí.) Model však bez viditelného vyčerpání a k radosti pilota létá velice svižně, a to v konfiguraci motor Speed 400 na přímo + 7x NiCd Sanyo 500 mAh + sklopná vrtule 150/80, přestože jde stále koncepčně o větroň; je však navržen tak, aby zalétal všechny prvky „kulaté“ akrobacie, tedy ty, které lze létat švihem. (Přebytek výkonu na vrtuli ani zde není.)
Protože jde o model, který vše, co umí, létá nezáludně, bez problémů a naprosto spolehlivě, vznikl jeho stavební výkres, který lze bez obav doporučit všem, kteří si chtějí chvíle volna vyplnit trochu jiným než termickým (i to však Svištík ovládá) létáním. Proti prototypu s obtížně dostupným laminátovým trupem je na výkrese zakreslen trup balzový s tvarovou úpravou výhradně v místě motorové přepážky, která je rozšířena pro zjednodušení stavby a účelové rozmístění otvorů pro chladicí vzduch. Pro modeláře, jimž není dostupná laminátová trubka, je jako alternativa zakresleno i křídlo s klasickým hlavním nosníkem ze smrkových pásnic. Jedinou podmínkou úspěšné stavby jsou dvě co nejnižší (ve smyslu na ležato) křidélková serva. Další díly, a to motor Speed 400/7,2 V, regulátor JES 110, co nejlehčí servo ovládání výškovky a NiCd baterie Sanyo 500, již snad patří k „povinné“ výbavě všech elektroletců, stejně jako umění postavit model co nejlehčí.

Profil křídla Seelig 3021 s rovnou spodní stranou dovoluje opustit klasickou koncepci stavby akrobatů, kdy se trup staví „na hotovém křídle“; vše lze stavět samostatně.
Trup je bedničkový, ze dvou shodných bočnic, dna i krytu z lehké, ale houževnaté balzy 3, rohy jsou vylepeny trojúhelníkovými výztuhami z balzy 7x7, celek je pak doplněn třemi přepážkami z tvrdé balzy 3 a čelní přepážkou z překližky 3, na niž je přišroubován dvěma zkrácenými šrouby M2,5 motor. Celek je po slepení značně obrán o hmotnost pečlivým obroušením a výrazným zaoblením hran podle kresby řezů trupem v místě přepážek a v řezu B na výkrese.
Dosedací plocha křídla je uvnitř bočnic trupu vyztužena odřezky smrkových lišt 5x3, otvor pro plastový šroub M4 je navíc zesílen odřezkem překližky 2.
Ocasní plochy. Spodní díl SOP je stavěn současně se zástavbou ovládacího serva výškovky. Horní část SOP je uzavřena žebrem S2 z balzy 3. Toto žebro je dosedací plochou VOP a je společně s kýlovkou přišroubováno dvěma šrouby M2 na vrchol SOP, aby bylo možné se dostat k servu výškovky. Servo je patkami uloženo na hranolech měkké balzy šířky shodné s šířkou serva a zajištěno v této poloze oboustrannou lepicí páskou. Horní díl SOP je vybroušen z měkké a velmi lehké balzy 3 a bodově přilepen na střed VOP. Způsob ovládání výškovky je zcela zřejmý ze zákresu na stavebním výkrese.
VOP je slepena z lišt 3x10 vyříznutých z prkénka lehké balzy 3, pro zapuštění závěsů jsou dvě lišty z balzy tvrdší.
Křídlo. Vzhledem k tomu, že horní strana křídla je rovná (bez vzepětí), jsou kruhové otvory pro uhlíkový nosník umístěny ve výšce kořenového a koncového žebra mimo osu. Navléknutím žeber, vybroušených rašplovou interpolací z balzy 1,5 (2,4), na nosník kruhového průřezu získáme na horní straně křídla rovinu jako přímku, zajišťující vzepětí dolní strany křídla. Pokud stavíme křídlo se smrkovými pásnicemi 3x5, funkci přímého nosníku zajistí horní pásnice. V obou případech je vhodné stavět křídlo v negativní šabloně, která sleduje tvar spodní strany středového a koncového žebra.
Křidélka jsou vybroušena z prkénka velmi lehké balzy 7; náběžná část křidélek (řez E) je z pevnější balzy 3.