Jedním ze zajímavých letounů z bývalého Sovětského svazu je i MiG-21 Analog. Každý jen trochu znalý letecký fanda pozná, že jde o letoun, na kterém si konstruktéři od Tupoleva zkoušeli křídlo pro dopravní nadzvukový stroj Tu-144. Byly postaveny celkem tři kusy tohoto letounu, jehož základem byl trup známého stíhacího letadla MiG-21S. Jeden stroj byl použit na statické zkoušky – na tzv. lámačku – a zbylé dva pak pro letové zkoušky. První MiG-21I/1 měl křídlo tvaru dvojité delty a poprvé vzlétl v roce 1968, druhý MiG-21I/2 s „gotickým“ křídlem, který jsem si vybral za předlohu svého modelu, se do vzduchu poprvé dostal v roce 1970. Další informace o těchto letounech lze i s fotografiemi nalézt na internetu, případně v časopise Letectví a kosmonautika, kde vyšla jeho monografie.
Když jsem před léty uvažoval, jaký další „vystřelovák“ si postavím, jako vyznavač MiGů jsem se rozhodl pro model tohoto zkušebního stroje. Křídlo jsem zvolil „gotické“, protože slibovalo dobrý klouzavý let a pěkné letové vlastnosti vůbec, což se potvrdilo. Proto jsem se rozhodl, že další Analog bude poháněn elektrodmychadlem a řízen RC soupravou. Trochu problém mi ale vyvstal se sháněním vhodného dmychadla. Na našem trhu jich příliš velký výběr není, nabízela se sice možnost pořízení dmychadla i s motorem od firmy VaSa, ale jeho cena pro mě byla příliš vysoká. Protože vlastním vysokootáčkový elektromotor – inrunner – rozhodl jsem se nakonec zakoupit jen dmychadlo Vasafan o průměru 50 mm bez motoru. Měl jsem ale smůlu – otvory pro upevňovací šrouby na dmychadle neodpovídaly těm na motoru. Nezbylo mi tedy nic jiného, než čekat, až objevím jiný vhodný motor. Až vloni se na mě usmálo štěstí motorem E-flite EFLM 1000, takže Analog mohl konečně vzlétnout. Létá dobře, i když nějaký ten Newton tahu navíc by nebyl na škodu. Takto zvládne jen výkrut a zvrat. Protože výkresy modelů pro pohon elektrodmychadlem nejsou často zveřejňovány, myslím, že by Analog mohl zaujmout i čtenáře RC revue.