Americká společnost Republic Aviation sídlící ve Farmingdale na Long Islandu ve státě New York byla uprostřed dvacátého století jedním z nejvýznamnějších dodavatelů vojenských bojových letounů pro ozbrojené síly USA. Pro mnoho z nich bylo charakteristické, že jejich jméno začínalo slovem Thunder (hrom).
Na počátku padesátých let začala společnost hledat nástupce letounu F-84 Thunderflash, který poprvé použil charakteristickou konfiguraci se vstupy vzduchu u kořene křídla. Americké vojenské letectvo (USAF) však nemělo volné prostředky na další vývoj. Proto společnost na vlastní náklady zahájila projekt vedoucí nakonec k letounu F-105 Thuderchief. Konstruktéři pod vedením Alexandera Kartveliho vyzkoušeli 108 uspořádání letounu, až nakonec zvolili velký jednomotorový středoplošný letoun s označením AP-63-31, který zaujal i velení USAF. Americké letectvo v té době potřebovalo bojový letoun vhodný pro operace za každého počasí, který by byl schopen nést jadernou zbraň velkou rychlostí v malé výšce na nepřátelské území a druhotně plnit i další úkoly. Důraz byl kladen především na vysokou rychlost v malé výšce, letovou charakteristiku, dolet a nosnost. Vlastnosti pro plnění stíhacích úkolů byly druhořadé. První prototyp letounu F-105 se od projektu dost lišil. Byla změněna příď letounu, přidán byl podtrupový kýl a „obal“ výstupní trysky tvořily čtyři štíty, které po rozevření sloužily jako aerodynamické brzdy. Kvůli problémům s aerodynamikou byly prototypy opět přepracovány. Bylo využito nedávno objevené Whitcombovo pravidlo ploch a letouny dostaly štíhlý „vosí pas“. Přepracovány byly rovněž vstupy vzduchu, což vedlo ke zvýšení rychlosti až na M=2.
První předsériový letoun YF-105B poprvé vzlétl 26. května 1956 a byl při nouzovém přistání lehce poškozen kvůli nevysunutému příďovému podvozku. Celkem bylo postaveno patnáct předsériových letounů. První sériová verze označená F-105B byla letectvem USA přijata do výzbroje 27. května 1957 a v červnu společnost Republic Aviation rozhodla, že nový letoun ponese jméno Thunderchief. O měsíc později přijalo jméno za oficiální i USAF.
Letouny, jichž bylo vyrobeno přes 800 včetně dvoumístných strojů, se proslavily především v prvních létech války ve Vietnamu jako stíhací bombardéry, dvoumístné stroje byly modifikovány do protiradarových letounů Wild Weasel. Podrobnější informace včetně kamufláží lze najít na internetu.
Model Thunderchiefa jsem si postavil především proto, abych si ověřil, jak si bude rozumět elektropohon s letadlem, které má šípové křídlo, plovoucí výškové kormidlo a motor v tlačném uspořádání. K pohonu jsem použil bezkomutátorový motor BL 1812/11 s plastovou vrtulí 6/4, 20A regulátorem a baterií Li-pol 7,4 V o kapacitě 550 mAh. Mé obavy, že reakční moment vrtule bude model nutit do výkrutu, se naštěstí nepotvrdily, „stopětka“ má velmi dobré letové vlastnosti, a ani mé obavy z plovoucí výškovky se nepotvrdily. Protože jsem původně model navrhoval jako pokusný, stavěl jsem jej především z deskového extrudovaného polystyrenu (EPS) a balzu použil jen z části. Povrchovou úpravu jsem dělal až po důkladném záletu, což nebyl nejvhodnější postup, a podle toho také vypadá. Stavba vyžaduje trochu víc zručnosti, ale jinak je bez problémů.