Pro stavbu tohoto modelu jsem se rozhodl někdy v roce 2011, kdy jsem si prohlížel fotografie ze stavby Valkyrie, kterou stavěl můj dlouholetý kamarád a vynikající modelář Richard Metz. Tehdy jsem se rozhodl pustit se do její stavby také a začal shánět plán. Bohužel výkres jsem od Richarda nezískal (podle jeho slov to byla dost nekvalitní kopie a spoustu dílů si musel přizpůsobovat při stavbě), a tak jsem si jej v roce 2012 nakreslil sám podle podkladů z internetu. Již tištění bylo zajímavé, protože rozměr plánu byl 4 400 x 900 mm, takže ne každé kopírovací studio nám takovou plochu vytiskne. Také při stavbě je plán velikosti koberce nepraktický, a proto jsem se výkres rozhodl přepracovat na tři listy. I tak je plocha plánu úctyhodná.
Materiálem ke stavbě Valkyrie je výhradně balza, a když jsem si položil na stůl všechny lišty a prkénka, řekl jsem si kolik „normálních“ modelů by se z této hromádky dalo postavit. Další otázkou byl výběr motoru. Přece jen původně osazený motor Brown Junior o zdvihovém objemu 10 cm³ se mi zdál pro tento model a především pro létání s rádiem řízeným modelem velmi poddimenzovaný. Původně samozřejmě model létal jako volný a rovně, a tak by větší výkon motoru znamenal pro majitele modelu i velké sportovní výkony v oblasti přespolního běhu. Také by se dnes těžko hledala volná plocha, kde by tento model mohl bezpečně vzlétnout a zejména přistát. Já jsem tedy zvolil motor Forster 99 o zdvihovém objemu cca 15 cm³, abych alespoň dodržel ráz historického modelu. Samozřejmě se dá použít i elektromotor, který měl ve své Valkyrii Richard.
Netřeba podotýkat, že model to je stavebně velmi náročný, především na čas, takže předpokládám, že se do jeho stavby pustí pouze zkušený stavitel.

Stavbu modelu jsem zahájil křídlem. Již při zhlédnutí fotografií ze stavby od Richarda jsem se na ně těšil snad nejvíc z celé stavby. Má eliptický průřez a každé žebro je tak jiné, u Valkyrie jsou konstrukční, takže mě čekala řádná porce práce.
Žebra jsem lepil ve špendlíkové šabloně přímo na výkrese (samozřejmě krytém čirou fólií) z balzových lišt o průřezu 3 x 3 mm. Doporučuji naříznout a poté v ohnutém stavu slepit přední část horní i spodní lišty tak, aby se daly lépe ohnout a držely požadovaný tvar žebra. Pro kontrolu místa, kde se budou lepit pásnice nosníků na žebra je dobré si vzít kousek lišty o průřezu 3 x 3 a kontrolovat jí mezeru, aby při pozdějším lepení vše dobře lícovalo. Samozřejmě by se dala žebra vyříznout z prkének balzy, ale to by materiálu padlo daleko víc, a rovněž by to nebyla ta „krásná“ práce. Pro představu – na všechna žebra jsem spotřeboval dvě prkénka balzy tloušťky 3 mm, z nichž jsem nařezal 66 kusů metrových lišt.
Po dokončení stavby žeber jsem si naskládal hotová žebra na prkénka a vyšlo mi, že v případě klasické technologie bych potřeboval na zhotovení žeber devět prkének a troufám si říct, že i čas strávený vyřezáváním žeber by nebyl o moc kratší. Žebra jsem lepil vždy společně v páru, přičemž se kvůli tvaru křídla nedá udělat nějaký univerzální přípravek pro lepení žeber. Křídlo má 58 žeber, tudíž večery v kuchyni byly několik týdnů naplněny stejnou činností (v průměru jsem stihl slepit tři páry žeber denně). Také prst, kterým jsem píchal špendlíky, i když jako podložku používám desku hobry, začal otékat, proto jsem manželce zabavil ze šití náprstek.
Po dokončení žeber jsem si musel upravit lišty na nosníky. Bohužel jsem nesehnal delší než metrové, musel jsem je tedy nadstavit, protože nejdelší má délku 1 500 mm. Všechny nosníky byly u původního modelu balzové, proto jsem si řekl, že při jejich počtu sedmnáct křídlo namáhání musí vydržet, a proto jsem i já všechny lišty nařezal z balzy…