Lehký elektrolet, určený k létání v klidném ovzduší, má svůj vzor v modelu Ocean Breeze, který postavil a létá s ním britský modelář John Woodfield nad mořskými útesy. Nádherná videa na kanálu Youtube z jeho létání zaujala mého kolegu Františka Freie natolik, že mě požádal, abych mu nějaký podobný model nakreslil.
V té době nebyl k dispozici výkres Woodfieldova modelu Ocean Breeze, takže jsem si z internetu stáhl několik jeho fotografií, podle nichž jsem model nakreslil. V podstatě šlo jen o inspiraci základními tvary, navrhnout velikost, profily a konstrukci nového modelu pro mě nebyl žádný problém.
Oproti modelu Ocean Breeze, který je koncipován pro létání na svahu, je mnou navržený model primárně určený pro létání na rovině, tedy v termice. Má proto výrazně štíhlejší křídlo a osvědčený profil MVA 301 z historických větroňů. Abych stavbu modelu co nejvíce zjednodušil, použil jsem na nosník křídla a VOP uhlíkové trubky. Oproti tomu si kolega František stavbu trochu ztížil tím, že všechna žebra – oproti stavebnímu výkresu – důsledně vylehčil. Protože jsem při konstruování s žebry a položebry nešetřil, tak jich napočítáme celkem 98 kusů, což je na rozpětí křídla 2 378 mm slušný počet. František je pečlivý a vynikající modelář a stavbou modelu v podstatě oslavil své devadesátiny.
Další věcí, nad kterou se možná někdo pozastaví, je přistávací kolo. Proč? Model je v podstatě vůbec nepotřebuje. Létáme však na klubovém letišti v Hati u Hlučína, které má neustále nízce posečený travnatý povrch, asi jako na golfovém hřišti, a pak je každé a přesně provedené přistání na kolo lahůdkou pro oči. Výběh po dosednutí je jako u skutečného větroně. Prostě, František tam kolo chtěl mít. Ten, kdo létá na obyčejné louce, je může klidně vypustit a spodní část trupu zpevnit jednoduchou přistávací lyží.
Když jsem fotografie modelu ukázal svým dalším kolegům modelářům, tak jeden z nich prohlásil, že jde o pěkný bednoid. Tak vzniklo jméno modelu, mně se líbí, takže mohu čtenářům RC revue nyní představit Bednoid.
Po zkušenostech z létání s ním mě František požádal, jestli bych mu nenakreslil ještě něco podobného, ale s trupem, který bude mít eliptický průřez, a s křídlem a VOP s eliptickým tvarem. Navíc s rozpětím tři metry. Výkres tohoto nového modelu mám rozpracovaný tak, aby model František stihl postavit během zimy. Model už má i své jméno. Bude se jmenovat Elipsoid. Osobně se budu těšit na další, nádherně postavený model a rád jej čtenářům někdy v příštím roce představím.
Toto drobné odbočení jsem si nemohl odpustit, takže nyní dále k Bednoidu. Vedle stavebního výkresu jsem připravil i data pro řezání stavebních dílů laserem. Zájemci o stavbu modelu mohou tedy využít možnost objednání laserem řezaných stavebních dílů. Kontakt pro jejich objednání jim poskytnu, pokud mi napíší na e-mailovou adresu milos.m@centrum.cz.
Model Bednoid je postavený převážně z balzy, pouze na nosníky křídla a vodorovné ocasní plochy jsou použity uhlíkové trubky. Některé více namáhané stavební díly jsou zhotoveny z letecké překližky, případně z topolové překližky. Model je potažen transparentní nažehlovací fólií, aby vynikla jeho konstrukce. Křídlo je k trupu upevněno gumovými oky, VOP je upevněna dvěma plastovými šrouby.
Model stavíme klasickým způsobem na pracovní desce s výkresem překrytým čirou fólií netečnou vůči lepidlu. K lepení modelu použijeme disperzní, případně kyanoakrylátové lepidlo – jím lepíme především dřevěné díly k uhlíkovým trubkám. Na­máhané spoje lepíme epoxidovým lepidlem. Není to však podmínkou. Každý modelář použije takové lepidlo, na jaké je zvyklý a s kterým se mu nejlépe pracuje.
Před zahájením stavby si připravíme veškerý potřebný materiál. Zhotovíme podle výkresu všechny stavební díly z balzy a překližky a připravíme si odtokové lišty křídla a vodorovné ocasní plochy. Připravíme si tak vlastní stavebnici a při stavbě modelu se pak nemusíme s ničím zdržovat.
Práci si můžeme značně usnadnit a urychlit tím, že použijeme – jak jsem se zmínil výše – sadu laserem řezaných stavebních dílů. Stavbu modelu pak začneme tím, že tyto díly očistíme od lehkého opálení, zejména v místech, kde přijdou do styku s potahem, a především pak v místech lepených spojů, která jsou v kontaktu s potahem. V místech, kam naneseme lepidlo, se nám jen velmi obtížně podaří dodatečně odstranit stopy po opálení. Pod potahem, zejména z transparentní fólie, jsou i drobné stopy opalu hodně vidět. Toto je jediná a vcelku nepodstatná „daň“ za práci s přesnými, laserem vyřezanými stavebními díly. Toto upozornění dávám do všech stavebních popisů modelů, pro které je možné objednat laserem řezané stavební díly. Přestože na to při svých stavbách vždy pamatuji, stane se mi, že i když si myslím, že už je vše v pořádku a kostra je připravena k potahu, tak se stejně po potažení někde objeví zapomenutá drobná stopa po opalu. Proto se před potahováním modelu musí vše velmi pečlivě prohlédnout. Upozorňuji na to především proto, že řada modelářů má zbytečnou obavu z velkého opálení laserem řezaných dílů. Je však naprosto zbytečná. Vyžaduje to pouze trochu pečlivosti při jejich očištění. Navíc, všichni světoví výrobci stavebnic dnes řežou stavební díly laserem. Kdyby očištění dílů od opálení bylo natolik pracné, tak by tuto technologii z ekonomických důvodů vůbec nemohli používat.