Když jsem před léty viděl vítěze soutěže na Joint Strike Fighter – letoun Lockheed Martin X-35A – srdce mi poskočilo. Konečně se objevila modelově zpracovatelná předloha jednomotorové „roury“ a ještě docela hezký stealth s pěkně řešeným, modelovým nosným trupem. To jsem samozřejmě nevěděl vůbec nic o ceně, vychytávkách předlohy a ani o tom, že se může připravovat nákup pro naše letectvo.
Moje zamýšlená a zjednodušená koncepce modelu byla sice jen bednička, ale přece jen plovoucí výškovka, jejíž poloviny jsou nezávisle ovládané, budila respekt a chtěl jsem ji takto řešenou dodržet. Vše, co jsem viděl v nabídce internetových prodejen po celém světě na téma F-35, mně přišlo velice vzdálené předloze a ještě poměrně drahé.
Předlohou pro model byla zvolena námořní verze F-35C, která má větší plochu křídla. I když by se mohlo zdát, že je tento model F-35C jednoduchý, samozřejmě neodpouští chyby jako většina „rour“. Dovolím si upozornit, že jako první pokus o létající „rouru“ je tento model dost citlivý na reakce a navíc Depron je křehký materiál, ale pokud máme pocit, že nás modely s vrtulí již nic nenaučí, je to s ním dobrá škola. Rozhodně není vhodný pro začínající piloty a modeláře.
Německý stíhač Adolf Galland komentoval let proudovým strojem Me 262 slovy: „Je to, jako když se vznáší anděl.“ Kolega, zkušený modelář, si tuto F-35C zvolil jako první „rouru“ a konstatoval, že ,,létá jako střelená svině“.

Vývoj
Jako základní materiál pro stavbu modelu byl zvolen Depron tlouštěk 3 a 5 mm a pro pohon elektrodmychadlo o průměru 64 mm (pětilopatkové, které mi již dlouho leželo v šuplíku). Materiál Depron o tloušťce 6 mm od Graupnera má na jedné straně vzor, který je třeba vždy sbrousit, takže proto jej uvádím jako Depron tloušťky 5 mm.
Při vývoji jsem narazil na několik problémů, kvůli kterým jsem zakoupil v Aliexpressu malý model F-35 s dmychadlem o průměru 50 mm. Některé vychytávky, například ovládání dvěma servy, jsem z něj přejal. Řekl bych, že můj F-35C ve výsledku létá lépe než od Aliexpressu. Má pouze nevýhodu v tom, že Depron je křehčí a nehodami trpí více než EPS, z nějž byl zakoupený model vyroben.
Před zahájením návrhu modelu bylo prvním úkolem stvořit použitelný výkres předlohy, protože náčrty, které byly na internetu dostupné, se často zveřejněným snímkům jen vzdáleně podobaly. Nezbylo, než se dát do tvorby základního výkresu ze všech dostupných podkladů F-35C. Nakonec jsem všechny pohledy transformoval s fotografiemi a upravil tvary na vzniklých pohledech. Po troše změn se mi zdál výkres použitelný a vývoj mohl pokračovat.
Jistě nejsem první, koho napadlo použít papírovou vystřihovánku jako základ Depronové stavby modelu. Zavzpomínal jsem na vystřihovánky z časopisu ABC a stvořil z kreslicí čtvrtky papírový model. Nejdříve jen bílý, čistě pro zkoušku. Pak jej uviděl kolega a prý jestli bych neudělal vystřihovánku. Protože v zimě stejně nebylo příliš co dělat, vybarvil jsem jej a stvořil papírovou vystřihovánku. Když jsem ji předal vytisknutou na čtvrtkách, kamarád se přilepení zapotil, protože jsem se s návodem příliš nebabral. Nakonec si F-35 z papíru slepil a měl z ní nečekanou radost. Během vytváření papírového modelu jsem usoudil, že pro rádiem řízený model s elektrodmychadlem bude třeba vstupní šachty oproti předloze zvětšit – dmychadlo je bohužel jen vrtule v rouře, nic víc. V grafickém formátu nebyl problém možnosti zvětšení vstupních kanálů na modelu využít. Touto úpravou sice lehce utrpěla silueta modelu v letu, ale budoucí letoun dostal tímto zásahem do vínku dobré zrychlení a ovladatelnost v malých rychlostech. Zvětšení na dmychadlo o průměru 64 mm nebylo v počítači problémem.