Toto je česká verze eshopu. Pokud objednáváte s doručením na Slovensko, prosím využijte slovenskou verzi (sk.eshop.rcrevue.cz - kliknutím na slovenskou vlajku)
v košíku není žádný produkt
370,00 Kč
Historický model větroně Pionýr
Rozpětí | 1628 mm |
Délka | 1174 mm |
Hmotnost | 500 g |
Konstrukce | Vladimír Procházka/Ing. Miloš Mikulka |
Model větroně Pionýr jsem měl postavený kolem roku 1953, ve svých dvanácti létech. Po předcházejících modelech Formánkova F-401 a Éru to tehdy byl, v mých očích, model téměř neskutečné velikosti. Byl o něco větší než tehdejší modely větroňů severské kategorie A-2.
S kamarády jsme Pionýrů měli postavených několik. V podstatě se nebylo čemu divit. Stavebnice, která obsahovala hotová žebra křídla, trupové přepážky, vyřezanou hlavici, smrkové lišty, potahový papír, lepidlo, vázací gumu i kousek brusného papíru, to vše za cca 25 Kč, byla připravena k okamžité stavbě a navíc model bezvadně létal. Stejně jako všechny modely od legendárního konstruktéra Vladimíra Procházky, který se zaměřoval na publikování stavebních plánů, zejména školních modelů. My dříve narození si vzpomínáme i na jím vydané knížky o stavbě modelů letadel. Bohužel, něco takového je u nás v současné době absolutně nedostupné.
S modelem jsme létali nejčastěji tak, že jsme jej házeli z kopce, nebo vlekali na šňůře. Protože ale měl – z dnešního pohledu – dost nevhodně umístěný startovací háček, tak jsme Pionýry museli vlekat přes kladku. Příliš nám to ale nevadilo, o lepším umístění startovacího háčku jsme nic nevěděli a použití kladky u obdobných modelů bylo běžné.
Byli jsme samouci a o modelech jsme se dočítali jen to, co bylo v Leteckém modeláři. Paradoxní bylo i to, že ve městě, ve kterém jsem vyrůstal, byl modelářský klub, do kterého se nám, tehdy žákům základní školy, nepodařilo vstoupit. Přicházelo jen konstatování, že po prázdninách bude zahájen modelářský kroužek… Tak tomu bylo každý rok. Nakonec to skončilo tím, že jsme s kamarády po dovršení věku patnácti let začali létat v místním aeroklubu na větroních. Na začátku léta, v prvním roce po zahájení výcviku, jsme létali samostatně a na konci roku, po dovršení šestnácti let, jsme absolvovali pilotní zkoušky.
Tímto krátkým odbočením jsem chtěl ukázat, jak jednodušeji se dalo začít létat na větroních, než se stát členem modelářského klubu… Pro mě to v podstatě znamenalo na dalších čtyřicet pět let téměř skončit s modelařením a plně se k němu vrátit až po ukončení létání v aeroklubu a odchodu do důchodu.
V poslední době jsem zaznamenal na Facebooku nárůst zájmu o starší stavebnice modelů, zejména letadel, které vyrábělo družstvo Igra a později také podnik Modela. Modeláři píší o tom, který z modelů byl na počátku jejich modelářské činnosti, který s modelů si postavili, nebo se na jeho stavbu chystají. Na internetu jsou stránky se seznamy modelů, fotografiemi, v řadě případů i se stavebními výkresy. Každý si může zavzpomínat, jaké to v podstatě bylo. Je neuvěřitelné, jak velké množství různých stavebnic modelů letadel určených pro začátečníky se u nás vyrábělo. Přirozeně Igra ani Modela nebyl Graupner…
Dá se říct, že jsem prošel vše dostupné, ale nikde jsem nenašel žádnou zmínku o modelu větroně Pionýr od Vladimíra Procházky, což mě dost překvapilo. Obrátil jsem se proto na kolegu Honzu Kyptu, který má rozsáhlý modelářský archiv a přímo neskutečné znalosti o historii modelářství, jestli by mě s podklady na Pionýra nepomohl. Trvalo několik dnů a v poštovní schránce jsem objevil originální výkres ze stavebnice Pionýra. Následovalo naskenování výkresu a jeho překreslení do podoby, ve které jej čtenářům RC revue dnes předkládám. Výkres jsem překreslil i proto, abych získal podklady k řezání stavebních dílu na laseru a dále pak, abych mohl udělat několik drobných úprav pro RC ovládání.
Dále bylo vše jednoduché. Sláva Štorek vyřezal několik sad stavebních dílů, Karel Svoboda několik Pionýrů slepil a pořídil fotografie a já jsem napsal článek, kterým téměř po sedmdesáti létech Pionýra představuji. Věřím, že každý, kdo si tento legendární model postaví, si s ním užije minimálně tolik zábavy jako já, před neskutečně dávnou dobou.
S ohledem na konstrukci modelu se do jeho stavby může pustit i modelář, který doposud žádný konstrukční model nestavěl. Stavba modelu je jednoduchá, má přímé linie, pouze malým problémem může být zhotovení okrajových oblouků křídla a ocasních ploch. Dnes běžně používaný způsob lamelováním v šabloně z pásků balzy tloušťky 1,5 mm lepených disperzním lepidlem je však mimořádně jednoduchý, takže by ani v tomto případě neměl nastat žádný problém. Komu by tato technologie nevyhovovala, může trochu zapátrat na internetu a koupit pedik o průměru 3 až 4 mm. To je však rozumně řešitelné pouze pokud najdeme prodejce poblíž místa bydliště. Jinak to cenově nemá, s ohledem na poštovné, smysl.
Model je postavený převážně z tuzemského materiálu, pouze na žebra křídla a některé drobnosti je použitá balza. Přece jen zhotovit žebra křídla z balzy je podstatně jednodušší, než je vyřezávat z dýhy tloušťky 1,5 mm, jak byly ve stavebnici. V podstatě ani nevím, kde bych takovou dýhu dnes koupil. Některé stavební díly jsou zhotoveny z letecké překližky, případně z topolové překližky.
Křídlo modelu je vcelku, nedělené, k trupu se upevňuje gumovými oky, stejným způsobem se k trupu upevňuje i VOP. SOP je součásti trupu.
Model stavíme klasickým způsobem, na pracovní desce s výkresem překrytým čirou fólií netečnou vůči lepidlu. K lepení modelu použijeme disperzní, případně kyanoakrylátové lepidlo. Namáhané spoje lepíme epoxidem. Není to vše však podmínkou. Každý modelář použije takové lepidlo, na které je zvyklý a s kterým se mu nejlépe pracuje.
Před započetím stavby si připravíme veškerý potřebný materiál. Zhotovíme podle výkresu všechny stavební díly z balzy a překližky, připravíme odtokové lišty. Zhotovíme si tak jakousi vlastní stavebnici a při stavbě modelu se pak nemusíme s ničím zdržovat.
Práci si můžeme urychlit tím, že si u firmy Czechaero (internetové stánky jsou: http://www.czechaero.cz) objednáme sadu laserem řezaných stavebních dílů z balzy a překližky. Stavbu modelu pak začneme tím, že díly očistíme od lehkého opálení, zejména tam, kde přijdou do styku s potahem a především v lepených místech, která přijdou do kontaktu s potahem. Tam, kam naneseme lepidlo, se nám pak jen velmi obtížně podaří dodatečně odstranit stopy po opálení. Na styku s potahem jsou i drobné stopy po opálení hodně vidět. Tohle je jediná, vcelku nepodstatná „daň“ za práci s přesnými laserem vyřezanými stavebními díly.
Konstrukci modelu jsem upravil pro RC ovládání a pro zjednodušení stavby jsem použil na některé stavební díly balzu. Pokud by si někdo z modelářů chtěl Pionýra postavit kompletně z tuzemského materiálu, přikládám i malý sken původního stavebního plánu ze stavebnice firmy Igra