Konstrukce | Leopold Walek |
Rozpětí | 2500 mm |
Délka | 1250 mm |
Hmotnost | 1270 g |
Motor | Speed 600 |
Převod | 2,5:1 |
Ovládané funkce | V, S, M, Brzdy |
Jsem velmi spokojen s dodnes vlastnoručně létanými modely elektrovětroňů Dingo 3 a Dingo plus (RCR 1/2001), protože naprosto přesně plní to, co jsem od nich při konstrukci požadoval: jejich stavba je jednoduchá a levná, letový projev spolehlivý, pilotáž nenáročná a provozní náklady minimální. Co mi však přece jen chybělo, byla určitá elegance letu bývalých modelů RC V2. Navrhnout podobný model na elektropohon by bylo dříve dost odvážné, pokud bychom nechtěli zvyšovat finanční náklady pořizováním sice výkonných, ale podstatně dražších motorů a pohonných sad dvaceti a více akumulátorů, to vše s nezbytně rostoucí hmotností modelu.
Navázal jsem na zkušenosti z konstrukce modelů Dingo i na letové výkony modelu Topspin svého kolegy, jenž létá s motorem VM 24/10 na přímo, a navrhl jsem model na naše poměry přece jen velký, s vírou, že právě tento dostupný motor doplněný převodovkou tak, aby mohla být použita velká vrtule, by měl k pohonu stačit. Použitá převodovka je rovněž VM 2,5:1, sklopná vrtule Graupner CAD-CAM má průměr 280 a stoupání 200 mm. Pohonná baterie sestává ze sedmi článků Sanyo N-1700 SCR.
Model je klasické koncepce. Aerodynamické brzdy jsou u modelu takové velikosti a malé hmotnosti nezbytné. Navržený systém ovládání brzd je principiálně velmi jednoduchý. Kdo nevěří, že takto jednoduše to funguje, může nakreslený systém ovládání brzd silonovým lankem v trubičce nahradit vypuštěním serva brzd v trupu a umístěním dvou serv přímo do křídla pod klapky brzd. Každá klapka je pak ovládána přímo pákou serva, která ji nadzvedává.
Stavebně je model velmi jednoduchý. Je třeba jen dodržet určité zásady, jako třeba tu, že stavbu začneme křídlem, jež musíme již hotové nasadit na rozpracovaný trup ke svrtání aretačních otvorů.
Křídlo je běžné konstrukce, s tuhým potahem náběžné části. Nosník z uhlíkové trubky nelogicky končí na žebru K13; to proto, že na obě uši pak postačí jediná trubka. Pevnostně to stačí, finanční úspora je značná. Nosník můžeme nahradit dvěma pásnicemi ze smrku 3x6. Brzdicí štíty jsou ovládány silonovým lankem vedeným v křídle plastovou trubkou. Ke zpětnému uzavírání brzd slouží pružina z ocelového drátu, uložená opět v plastových trubkách.
Stavba trupu a ocasních ploch je natolik obvyklá, že ji není nutné zvlášť popisovat. VOP se staví nejprve v celku s využitím pomocného žebra, teprve potom je rozříznuta. Tím je zajištěna souměrnost obou polovin.
Při dokončovacích pracích na trupu kladu důraz na jeho zaoblení. Vždy mě mrzí, když vidím trupy Dinga hranaté, jen s mírně zaoblenými hranami.
Trup je před barevnou úpravou polepen tenkým Modelspanem, křídla a ocasní plochy jsou požehleny Solarfilmem.
K ovládání modelu by teoreticky mohla stačit čtyřkanálová souprava. Ale pro ovládání brzd nemůžeme využít zbylý ovladač s neutrálem, takže je nezbytné do vysílače přidat alespoň dvoupolohový (lépe třípolohový) přepínač jako pátý kanál. V modelu je přijímač Rex 5 plus. Serva jsou Hitec HS-81, regulátor JES 350. Ovládací táhla kormidel jsou ze smrkových lišt s drátěnými koncovkami.
Pohonná jednotka vystačí na více než tři minuty razatního letu na plný plyn. Vynikající kluz modelu pak jen zdůrazňuje nutnost použití aerodynamických brzd. Na našem letišti jsme často využívali dravé ptáky, kteří nám svým letem označovali vzestupný proud. Když se objevil Sky Devil, role se obrátily: dravci nyní využívají naše, tímto modelem objevené stoupáky.