Konstruktérem větroně JU-52 je známý sovětský modelář, který se věnoval zejména bezmotorovým modelům. Jeho modelářskou dráhu můžeme v našem tisku sledovat v rozmezí padesátých až sedmdesátých let minulého století. Model JU-52 Sokolov navrhl a postavil v roce 1949 pro účast na mezinárodní soutěži v Maďarsku. Podle dostupných informací při startu na této soutěži model ulétl. Byla to v té době běžná událost. Nepoužívaly se totiž žádné determalizátory, jak je známe u volně létajících modelů v pozdější době.
Modelář, který má zájem a chce o Juriji Sokolovovi získat podrobnější informace, může si je přečíst na internetových stránkách klubu stavitelů historických modelů SAM 95. Velice zjednodušeně lze konstatovat, že Jurij Sokolov pro modeláře v tehdejším Sovětském svazu, zejména v kategorii větroňů, znamenal to, co Radoslav Čížek pro modeláře v Československu.
Model JU-52 jsem poprvé zaregistroval v roce 1954, když informace o něm vyšla v knize Modely letadel, která byla překladem ruského originálu. Tehdy mě příliš nezaujal. Pro dvanáctiletého kluka byla jeho konstrukce natolik složitá, že nemělo vůbec smysl se jím zabývat. Prioritou tehdy pro mě byly modely od Vladimíra Procházky, jejichž stavebnice vyrábělo družstvo Igra a prodávaly se běžně v prodejnách s hračkami.
K mému dalšímu seznámení s modelem došlo až mnohem později, po roce 1989, kdy se v jednom z modelářských časopisů objevil malý výkres, převzatý z knihy Modely letadel. Po jeho bližším prozkoumání jsem se rozhodl, že model musím mít. Začal jsem, postupně s rozvojem internetu, intenzivně hledat jakékoliv další informace o modelu. Na stránkách Slovenského a Maďarského SAMu jsem našel fotografie hotových i rozestavěných modelů a teprve na Ruských stránkách jsem našel výkresy modelu ve formátu JPG a v takovém rozlišení, že mělo smysl si je stáhnout do počítače. Šlo o tři listy formátu A1, bohužel, několikanásobným kopírováním tak deformované, že byly prakticky nepoužitelné. Řadou úprav v počítači jsem je však dostal do správných rozměrů a poskládal na dva samostatné listy – trup a křídlo. Nyní již nestálo nic v cestě, abych výkresy JU-52 překreslil a připravil podklady pro řezání stavebních dílů. Přesto jsem výkresy odložil a hledal dále. Po nějaké době se ozval můj modelářský kolega Honza Kypta s tím, že má výkresy na Sokolova, a že mi je pošle. Okamžitě jsem mu slíbil, že tedy Sokolova překreslím. Když přišla pošta s obálkou, ve které byly tři listy formátu A1 s výkresy JU-52, okamžitě jsem zjistil, že jsou stejné jako z ruských internetových stránek, ale s výrazně lepší kvalitou. Ihned jsem si je nechal naskenovat, abych je dostal do svého počítače. Nastalo však nemilé překvapení – stejné nepřesnosti jako u ruských výkresů, ale s kvalitnějším zobrazením. Nastala znovu práce s doladěním rozměrů a pak překreslení, příprava dat pro řezání stavebních dílů a pak dva měsíce práce na stavbě modelu. V pondělí 18. srpna 2025, asi v osm hodin, se uskutečnil jeho první start. Po kontrole polohy těžiště a správnosti výchylek kormidel jsem bez jediného klouznutí, s motorem pracujícím na zhruba polovinu výkonu, model vypustil. Následovalo plynulé stoupání do výšky asi 100 m, vyzkoušení kluzu a zatáček. Protože mám v modelu variometr, jehož neustálé pípání mě upozorňovalo na to, že jsem v prostoru „stoupáku“, začal jsem kroužit a užívat si létání v termice. Po půl hodině jsem s modelem bezpečně přistál, maximálně spokojený a s konstatováním, že skutečně jde o skvělý model. Vůbec se nedivím, že konstruktérovi na první soutěži model okamžitě uletěl…
Poměrně dlouhým úvodem jsem chtěl ukázat, že cesta k modelu, který chceme mít, je někdy hodně složitá a může trvat dlouho. V mém případě od myšlenky, že Sokolova definitivně chci, trvala realizace přibližně čtyři roky.
Zájemci, kteří si chtějí pořídit Sokolov JU-52, mohou využít podstatně jednodušší cestu a objednat si laserem řezané stavební díly u Slávy Štorka (http://www.czechaero.cz). Z těchto dílů byl postaven i můj model i další modely na připojených fotografiích.
V dalším textu se již budu zabývat stavbou modelu. Protože je model určen pro modeláře s dostatečnou stavební praxí ze stavby modelů z klasických materiálů, nebudu popisovat jednotlivé stavební postupy. Každý modelář má totiž své zažité zvyklosti, kterých se při stavbě drží, a není proto nutné na nich nic měnit. Model je sice konstrukčně relativně jednoduchý, ale modeláři, pro kterého by to měl být první konstrukční model, po „houboletech“, bych doporučil něco stavebně podstatně jednoduššího. Stavebních plánů vhodných modelů v edici RC revue najde dostatek.