Při návrhu Pelikána jsem si uložil několik podmínek. Model měl být určen především pro venkovské mo­deláře, mezi něž patřím i já. Start ze země nebo hozením z ruky (tím je omezena šířka trupu pro pevné uchopení), možnost bezpečného přistání do pole s nízkým porostem, například ozimem (tedy nízká přistávací rychlost), schopnost létat základní akrobacii, aby se pilot trochu vyřádil. Další podmínky byly konstrukční a technologické: co nejjednodušší konstrukce a její vysoká technologičnost umožňující využití strojů a elektrického nářadí, co nejnižší náklady.
Jako základní koncepci jsem si určil hornoplošník. Těch je ale celá záplava a jsou si velmi podobné. Trup měl být štíhlý s malým čelním odporem. Nakonec jsem zvolil dnes se téměř nevyskytující parasol, který byl oblíbený ve Francii před nějakými sedmdesáti léty.
Stavba Pelikána mi zabrala asi padesát hodin práce. Při stavbě jsem použil různé ruční elektrické brusky, univerzální brusku, horní frézku a dvě různé kotoučové pily a přímočarou pilu.
Model je určen modelářům, kteří již nějaký model postavili a mají základní zkušenosti s motorovými modely s řízením kormidel. Model je dostatečně pevný, kladný i záporný provozní násobek je asi 7 až 10. Od konce listopadu 2008 do konce ledna letošního roku jsem s Pe­likánem nalétal asi pět hodin, většinou za mrazu. Model předčil moje očekávání, za bezvětří od­startuje z asi deset metrů dlouhé hrbaté louky i bez vychýlené klapky a lze se s ním dostatečně vyřádit. Kamarádi o něm tvrdí, že létá mnohem lépe, než vypadá.

Konstrukce je převážně balzová, překližka tlustá  3 mm je lehká topolová, u protoptypu ze dna vyhozených zásuvek. Ostatní překližka je truhlářská borovicová. Balzu jsem použil odpadovou z krajů hranolů, ofrézovanou a obroušenou. Prototyp je lepen disperzním a kyanoakrylátovým lepidlem, výjimečně epoxidem.
Trup je „bednička“ z překližkových přepážek a bočnic, vpředu překližkových a vzadu balzových. Dno je ze stejného materiálu jako bočnice, horní potah je balzový. Kozlík křídla zhotovíme z duralového plechu. Podvozek použijeme hotový, nevadí, když bude vyšší, nebo jej zhotovíme podle výkresu.
Ocasní plochy příhradové konstrukce s profilem rovné desky slepíme z balzových lišt.
Křídlo v celku je opatřené křidélky a vztlakovou klapkou. V náběžné části vytváří náběžná lišta s hlavním nosníkem a tuhým potahem torzní skříň. Stavbu usnadní převážně rovná spodní část profilu.
Potah je z nažehlovací fólie, na trup můžeme místo ní přilakovat tenký potahový papír.
Prototyp modelu je poháněn dvoudobou desítkou ASP. Vyzkoušel jsem vrtule TF 12/6 a Master Airscrev 12/8. Nyní používám vrtuli 320/150.
Pelikán není záludný, má výborné pádové vlastnosti. Do vývrtky se mu moc nechce, ale zaletí ji, stejně tak let na zádech. S dobrou desítkou visí na vrtuli. Výborně klouže, velkou klouzavost má i s plně vychýlenou klapkou. Bez problémů zalétá základní akrobatické obraty. V normálních ani obrácených přemetech neuhýbá. Udrží se dokonce i v nožovém letu. Má značné rozpětí rychlostí. Kdo bude preferovat akrobatické obraty, může nahradit uvedený dvojvypuklý profil křídla souměrným, například NACA 0015.