Německý dvouplošník Schütte-Lanz D.III není mezi leteckou veřejností příliš známý. Je to dáno tím, že šlo pouze o prototyp, který v soutěži o novou stíhačku, do které jej továrna Schütte-Lanz přihlásila, ani přes dobré dosahované výkony neuspěl. Při jednom přistání se totiž značně poškodil a nebylo už jej možné opravit. Výběrová komise pak už o letadlo dál neprojevovala zájem, hlavně kvůli špatnému výhledu vpřed přes motorový kryt.
Původně model navrhl a postavil René Fanta pro svého modelářského kolegu Martina Kárníka. Ten jej později částečně přestavěl.
Model není stavebně příliš složitý a má příjemné letové vlastnosti, jež jej řadí do skupiny rekreačních modelů, které na letišti přitahují zaslouženou pozonrost. Nicméně i přes zmíněné dobré vlastnosti a relativní jednoduchost vyžaduje stavba i létání s tímto modelem určité zkušenosti.

Trup modelu sestává z překližkových přepážek a čtyř rohových podélníků. Strany trupu jsou vyztuženy diagonálními výztuhami. Shora je na trup nalepena tvarová karoserie z polopřepážek. Celý trup je potažen překližkou 0,4. Motor je usazen na motorovém loži, zapuštěném do přepážek T2 až T5, a celý schován pod motorovým krytem laminovaným na pozitivním kopytě.
Vzpěry baldachýnu horního křídla z ocelové struny o průměru 2 jsou po naohýbání přišity a přilepeny k přepážkám trupu T4 a T6 a poté je na ně přilepena zaprofilovaná balza 5. Křídlo se k baldachýnu šroubuje niply. Poloviny spodního křídla se nasouvají ocelovými dráty o průměru 2 do měděných trubek zalepených v překližkových výztuhách v trupu.
Obě křídla jsou klasické konstrukce. Horní křídlo je slepeno z centroplánu a dvou polovin, spodní křídlo je dělené.
Horní i spodní poloviny křídla mají stejnou konstrukci, sestávající ze žeber, položeber a dvou nosníků tvořených dvěma pásnicemi. Pásnice obou nosníků jsou mezi žebry spojené stojinou. Koncové oblouky jsou lamelované z balzy.
Poloviny horního křídla jsou k centroplánu přilepeny prostřednictvím překližkových spojek Křidélka jsou pouze na horním křídle. Mezikřídelní vzpěry mají sendvičovou konstrukci.
Ocasní plochy jsou klasické konstrukce. Mají profil rovné desky. VOP má hlavní nosník z uhlíkové trubky. Zadní nosník je zesílen smrkovou lištou.
Podvozek je sestaven z uhlíkových trubek, spojených vlepeným ocelovým drátem. Nohy podvozku jsou zakapotovány profilovanou balzou. Průběžná osa podvozku je odpružená gumovým svazkem. Kola jsou zhotovena z překližky, balzy a pryžové kulatiny.
Křídlo i ocasní plochy jsou potaženy buď klasickou technikou papírem, nebo nažehlovací fólií se strukturou plátna. Trup je jen přebroušen a několikrát lakován lesklým lakem. Skutečný letoun, existující pouze ve dvou prototypech, byl ponechán v původní barvě použitého materiálu. Křídla a ocasní plochy tedy měly barvu lakovaného plátna, trup barvu prolakované překližky. Motorový kryt byl ponechán rovněž v „přírodní“ barvě hliníku.
Model může být poháněn dvoudobým motorem o zdvihovém objemu 6,5 cm3 nebo čtyřdobým motorem 10 cm3. Prototyp létá se čtyřdobým motorem Laser 10 cm3. Palivová nádrž, uložená za motorovou přepážkou, má objem 250 cm3.
Model je ovládán RC soupravou se čtyřmi až pěti servy. U prototypu ovládá každé kormidlo samostatné servo. Ocasní plochy jsou stejně jako u skutečného letounu naháněné lanky, táhla ke křidélkům a motoru jsou z ocelového drátu.